Krušnoton 2013 - Teplice - výsledky, fotogalerie

Letošní účast na nejmladším z českých cyklomaratonů Krušnotonu, který byl letos pořádán již počtvrté, byla v pořadí mou třetí. V předchozích dvou letech jsem v Teplicích dosáhl na vítězství v kategorii a tak jsem doufal, že i letos nevyjdu zkrátka. Na druhou stranu jsem tušil, že nejlepší forma už je asi v čudu a rekonvalescence po pádu v Beskydech si vyžádala svou daň. Krušnoton je ale úplně jiná liga, nejdelší a nejtěžší ze současných českých maratonů, kde se uplatní především vytrvalost.  A to by mě mohlo vyhovovat. Navíc, jako test výkonnosti po zdravotních problémech, si Krušnoton vybrala Hanka Ebertová a tak jsem se těšil na setkání, jelikož od května jsme se neviděli.

Do Teplic mě tentokrát doprovázel početný doprovodný tým ve složení Irča, Tomášek, Baruška a Ivoš. Náš podvečerní příjezd nevypadal dvakrát vesele, lilo jako z konve už od Prahy. Předpověď však milosrdně slibovala na sobotu pěkné cyklistické počasí a tak jsem se nedal hustým deštěm zastrašit. S Hankou jsme se potkali u prezentace a společně s Petrem Stibůrkem, který jí dělal garde a sám si dal v sobotu krátkou trať, jsme společně povečeřeli v hospodě U Švejka. Zatím co my jsme se poté přesunuli na spaní do penzionu, Hanka s Petrem přespali v Petrově speciálně upravené dodávce na parkovišti před sportovní halou.

Sobotní ráno bylo sice mlhavé a poněkud chladnější, ale po těch vedrech docela příjemná změna. Na startu jsem se potkal nejen s Hankou, ale i s jejím dvorním fotografem Petrem Janoušem, který dorazil ráno z Prahy. Dělal pro ni doprovod na trati a fotil. Já jsem měl jako obvykle s týmem domluvené předávky na trati.

Náš peloton, čítající více jak osmdesát odvážlivců, se krátce po sedmé vydal za doprovodným autem z města, vstříc „krušné“ trati. Počáteční tempo bylo vysloveně pohodové, na zahřátí. V mlhavém ránu, se nikomu nechtělo moc tlačit na pilu. Koneckonců, před námi byla ještě pořádná porce kilometrů a především výškových metrů.

První výrazné dělení balíku už tedy tradičně přišlo s prvními stoupáními. Neznabohy, Sněžník a Nakléřov opět nadělily balík do skupinek. Do dalšího, tentokrát již horského, stoupání na Komárku jsem najížděl v první skupině doufaje, že se udržím až nahoru co nejblíže čela závodu. Vedoucí skupinku jsem měl celou dobu stále kousek před sebou, ale ačkoli jsem se velmi snažil, doskočit se mě nepodařilo. Čelo v závěru stoupání zrychlilo a tak jsem na vrchol dorazil asi sto metrů za ním.

Naneštěstí jsem v tom nebyl sám. Martin Zeithammer zůstal se mnou vzadu a ještě chvíli jsme se pokoušeli o dotažení do skupinky před námi. Než jsme však dorazili na Cínovec, pochopili jsme marnost našeho počínání. Z počátku se Martinovi moc nechtělo jet dál pouze ve dvojici, ale já jsem si byl jistý, že za námi je poměrně velká díra a nemá tedy cenu čekat. Pokud máme být dojeti, ať se tak stane, ale nedáme svou kůži lacino. Tahle taktika se mě tady vyplatilo už loni a tak jsem se nechtěl hned vzdávat.

Na mě na Cínovci čekal doprovod, takže jsem si vzal pití a jel dál, Martin se na chvíli zastavil na občerstvovačce. Jel jsem pomalu dál, a doufal, že se dole opět sjedeme. Zdržel se tam ale trochu déle a tak nám trvalo ještě hodnou chvíli, než jsme se opět sjeli. Mrzelo mě, že jsem mu takhle zbytečně odskočil, ale na druhou stranu jsem byl rád, že jsem jej přesvědčil, abychom to zkusili spolu.

Další stoupání na hřeben k přehradě Fláje jsme už dali společně. Následující cesta po hřebeni byla skoro nekonečná, proti větru a s vědomím, že nás čeká ještě jednou. Svému doprovodu, který na mě čekal u hráze, jsem dal za úkol změřit náš odstup a pak už jsem si užíval poprvé nádherný sjezd do Litvínova.

Poslední výjezd na hřeben přes Dlouhou Louku v závěru pěkně bolel, ale společně s Martinem jsme jej zvládli v solidním tempu. Kupodivu druhý úsek kolem Flájů pak uběhl docela rychle. Od doprovodu jsem u hráze opět dostal pití i osvěžení. Navíc jsem se dozvěděl, že v prvním průjezdu jsme měli více jak šest minut k dobru, a že Hanka projížděla asi hoďku po nás.

Ještě než jsme pak dorazili ke sjezdu, dostal jsem od doprovodu aktuální informaci o našem náskoku, který byl stále větší jak šest minut. Můj předpoklad zatím vycházel, jeli jsme stejně rychle, jako naši pronásledovatelé. O to příjemnější byl druhý sjezd do Litvínova, i když už jsem nemohl jet tak volně, cestou bylo třeba opatrně předjíždět pomalejší jezdce z krátké trati.

Úsek kolem dolu Bílina byl sice dlouhý, ale s větrem mírně do zad a za dobré spolupráce jsme jej překonali stále v tempu. Poslední krátká zastávka na občerstvovačce a už nám zbývali jen dvě stoupání na Lukov a do sedla pod Milešovkou. Z posledních sil jsme je společně vytlačili a pádili k Teplicím.

Na cílové rovince jsem to zkusil na dlouhý spurt. Vyšlo to a uhájil jsem celkově deváté místo v čase 8:16:30. V kategorii DM40 jsem vybojoval druhé místo. Vítězem naší kategorie se stal Bedřich Průcha. Na třetím místě dojel Miloslav Švehla. Martin Zeithammer nakonec obsadil ve své kategorii DM20 pěkné třetí místo. Celkově závod vyhrál famózní Tomáš Čer. Všem soupeřům ještě jednou posílám velkou gratulaci! No a velké poděkování Martinovi, za to, že to se mnou vydržel až do cíle.

Hanka dorazila do cíle, jako jediná žena na dlouhé trati, v čase 10:30:46. Vyšťavená, ale spokojená. Zdá se, že zdravotní problémy má úspěšně vyřešené a nic jí nestojí v cestě za vysněným cílem, jímž pro ni momentálně je DOS RAS EXTREME 2014. Petr Stibůrek si také splnil svůj cíl a dojel na krátké trati v čase 5:09:05.

Velké poděkování posílám mému skvělému doprovodnému týmu ve složení Baruška, Tomášek, Irča a Ivoš. Kromě podpory také fotili a výsledek můžete shlédnout v připojené fotogalerii.

Poděkování si také bezesporu zaslouží pořadatelé závodu. Krušnoton, ačkoli má za sebou teprve čtyři ročníky, stal se myslím, jedničkou mezi českými silničními maratony. Zabezpečení trati je na špičkové úrovni, stejně jako zázemí závodu, a k tomu návdavkem ta nádherná a náročná trať. Nad čím bych se ale přece jen zamyslel, je nepříliš vhodné umístění některých občerstvení (např. Fláje ve sjezdu v zatáčce).  Velká poklona a poděkování patří všem, kdo se na organizaci závodu podílejí. Přeji jim do dalších ročníků hodně štěstí a stovky spokojených účastníků.

Na závěr jako obvykle přikládám výsledkové listiny: celkové pořadí, kategorie DM40, kategorie DZ40. Také je tady záznam z Polaru, i když opět poněkud nekompletní. Pár výpadků přenosu je příčinou, že v něm chybí cca 3 minuty.

K mému výkonu snad jen tolik: zaplať pánbů za ty dary. Mohlo to být horší. Evidentně jsem trochu z formy a předpokládám, že je to především vinou následků pádu na Beskyd Tour, ze kterých jsem se lízal několik týdnů. I tak jsem s výsledkem velmi spokojený, a pokud budu mít příští rok možnost, určitě se do Teplic a Krušných hor opět rád vrátím.

Pěkný článek o průběhu závodu včetně bohaté fotogalerie je na stránkách RoadCycling.cz

Hanka Ebertová má na stránce aktualitu a slibuje i reportáž a fotogalerii.