Chomoutovská časovka - výsledky

V neděli 25.9. jsem měl možnost zúčastnit se zajímavé akce, časovky družstev. Cyklo klub Kola Kaňkovský pořádal v Chomoutově u Olomouce nultý ročník a Pavel Kuda mě oslovil. Chyběl jim čtvrtý do party. Dlouho jsem se nerozhodoval a nabídku přijal. Možnost, zajet si takovou exotickou disciplínu, nemám každý den. Start byl plánovaný na jedenáctou dopoledne a tak jsme s Edou Pospíšilem vyrazili, abychom byli na místě kolem půl desáté. Kluci ze Svitav dorazili téměř současně s námi. Postupně se k restauraci V Podkroví, kde bylo zázemí, začali sjíždět další účastníci.

Co se týče pravidel závodu, počet členů družstva byl omezen na šest a počítal se čas čtvrtého v cíli. Trať vedla z Chomoutova do Pňovic, kde se odbočovalo doleva na hlavní, ve Třech Dvorech byla otočka. Vraceli jsme se stejnou cestou, celkem 28 km. Téměř ideální časovkářská trať, kvalitní povrch, minimum zatáček. Kromě dvou přejezdů nad železniční tratí, prakticky žádné stoupání. Krásné počasí a minimální provoz. Co více jsme si mohli přát?

Na start se postavilo pět týmů.  Šestý se nějak nesešel, takže jsme jednoho plonkovního závodníka, Adama Válka, přijali do našeho kvarteta. Před startem jsme se jeli rozjet a trochu se připravit. Hlavně jsme nacvičovali střídání a domlouvali si signály. Což se ukázalo jako vhodné a při závodě nám to určitě pomohlo. Bohužel jsme se rozjížděli kapánek dlouho a tak prošvihli náš startovní čas. Na trať jsme tedy vyrazili jako poslední.

Zpočátku jsme se s tím prali a nedařilo se nám držet se pohromadě. Po pár kilometrech se nám konečně vláček srovnal, ale v té chvíli jsme zůstali jen čtyři. Adam nebyl schopen akceptovat naše tempo a odpojil se. To už jsme se krásně tempově sladili a pravidelně střídali. Celkem dobře nám vyšlo odbočení na křižovatce i otočka u Třech Dvorů. Naštěstí v tu chvíli tam nejelo žádné auto. Vláček se nám ještě nakrátko rozpojil cestou zpět na posledním železničním přejezdu, ale domluvený signál zafungoval. Rychle jsme jej dali zase dohromady a pádili do cíle. Posledních pár kilometrů se jela krev a cílem jsme prosvištěli téměř jako jeden muž.

Ačkoli si kluci stěžovali, že to hodně bolelo, byla na nich hned za cílem patrná spokojenost s tím, jak jsme zajeli. Po počátečních problémech to bylo velmi disciplinované. Nikdo se neflákal, ale naopak, odevzdal na trati své maximum. Takže info, že náš čas byl nejrychlejší, bylo jen potvrzením našeho dobrého pocitu z jízdy. Závěrečné vyhlášení a defilé účastníků bylo velmi příjemné.

Osobně jsem byl velmi spokojený s naším výkonem. Pavla Kudu znám a vím, že časovky umí, ale s kluky jsem jel poprvé. Překvapilo mě, jak jsme se rychle dali dohromady a jeli opravdu jako tým. Myslím, že nám to hodně pomohlo. Z připojeného záznamu z polaru je myslím jasně vidět, jak to probíhalo. Po hektickém úvodu pravidelné střídání. Za polovinou závodu krátký útlum a závěrečná třetina závodu na krev. Ten útlum způsobila krátká bolest břicha, která mě donutila nejezdit tak ostré špice, ale naštěstí rychle odezněla.

Velké díky patří organizátorům závodu Kola Kaňkovský. Jak řekli závěrem, rádi by z akce vytvořili tradiční setkání silničářů na konci sezóny. Myslím, že je to skvělý nápad. Časovka družstev je maličko exotická disciplína, ale jak jsem se v neděli přesvědčil, velmi zajímavá. Není jen o samotné výkonnosti, ale hodně záleží na vzájemné souhře závodníků. Moc se mně to líbilo a snad budeme mít příští rok možnost pokusit se obhájit náš skvělý výsledek.

Děkuji členům našeho družstva, konkrétně Pavlovi Kudovi, Michalu Horákovi a Luboši Vrabcovi, za vynikající výkon. V neposlední řadě děkuji Edovi Pospíšilovi za odvoz a pořízení fotodokumentace.

Odkaz na výsledkovou listinu je zde.

Pěknou fotogalerii  si můžete prohlédnout zde.