Hodnocení sezóny 2013

S blížícím se koncem roku se také definitivně loučí i letošní cyklistická sezóna. Nevím přesně, jak to mají ostatní cyklisté, ale já se touto dobou už těším na říjnový odpočinek od kola. Za těch jedenáct měsíců tréninku a závodění se cítím přece jen unavený. Možná více psychicky jak fyzicky, nicméně cítím, jak si tělo potřebuje odpočinout od toho neustálého kolotoče. Zvláště po letošní sezóně, která byla náročná.

Přípravu jsem začal velmi dobře, takže únorové testy u doktora Homolky v Brně slibovali skvělou formu do posledního úseku přípravy. Při testu jsem měl výkon na maximálce 5,95 W/kg a na ANP 4,4 W/kg. Zima se ale jen tak nechtěla vzdát, a když padal sníh i na velikonoce, začínalo jít do tuhého. Udržet tréninkový plán bylo hodně obtížné a znamenalo to pro mě poměrně velkou zátěž. Musel jsem v podstatě za pochodu měnit tréninkovou náplň a hodně improvizovat. Byl to poměrně velký stres.

Po fyzické stránce jsem se naopak cítil hodně dobře a výsledky prvních závodů v dubnu mě dávali za pravdu. Do Slovinska na DOS RAS EXTREME jsem tedy odjížděl s dobrým pocitem, zvláště po tom, co se mě podařilo takřka na poslední chvíli doplnit prořídlý doprovodný tým. Hodně jsem si věřil a celkové čtvrté místo je, myslím, naprosto fantastický výsledek. Zhodnotila se v něm nejen moje aktuální dobrá forma, ale i má dvouletá spolupráce s Hankou a navíc skvěle fungující doprovodný tým. Ani špatné počasí, které na trati panovalo, mě nečinilo větší obtíže.

Po absolvování květnovém ultramaratonu jsem si naordinoval čtyři týdny odpočinku a postupného náběhu do závodní formy. Už za čtrnáct dní jsem se cítil natolik v pořádku, že jsem se rozhodl absolvovat časovku na Skřítek. Jelo se mě dobře a obsadil jsem druhé místo v kategorii. Záznam z Polaru však prozradil, že ještě nejsem pořádně odpočatý, v druhé polovině trati mě už hodně klesala tepovka.

Takže další dva týdny jsem se věnoval aktivnímu odpočinku a na start Sudety Tour v Teplicích nad Metují jsem se postavil řádně motivován. Začátek závodu vyšel skvěle, ale v nájezdu do stoupání ve Velkých Petrovicích mě při řazení spadl řetěz. Ztratil jsem kontakt s čelem závodu, a jelikož se začalo závodit, už jsem ztrátu nedohnal. Ve výsledku z toho bylo čtvrté místo v kategorii.

O týden později na Zlatém kole vysočiny v Rudě už to bylo úplně jiné kafe. Závod mě skvěle vyšel. Třetí místo v celkovém pořadí a vítězství v kategorii to jen potvrdily. Závod se jel za pěkného počasí a pro mě to byla velmi vydařená premiéra na tomto podniku.

Třetím maratonem v řadě byl další týden Rampušák ve Štítech. Jelo se na tradiční, ale přece jen upravené a hlavně zkrácené trati. Za celkem příjemného počasí jsem se udržel ve vedoucí skupince až na metu dvaceti kilometrů do cíle. Celkové sedmé místo a vítězství v kategorii bylo skvělým výsledkem a také mým zatím nejlepším výsledkem v tomto závodě.

Hned následující týden jsem jel jedinou 24-hodinovku sezóny, Slovakia Ring cycling race. Moje první čtyřiadvacítka na uzavřeném okruhu. Ačkoli jsem v ní v podstatě neměl soupeře, o překonání osmistovky jsem se přesto pokusil a dlouho to vypadalo, že by se mě to i mohlo povést. Ovšem malá krize, která mě postihla po ránu, znamenala konec nadějí. Zůstal jsem necelých 16 kilometrů pod vysněnou hranicí. Nicméně skvělá zkušenost. I doprovodný tým si pochvaloval perfektní zázemí okruhu. Navíc závod provázela skvělá atmosféra.

Po čtrnácti dnech odpočinku jsem stál plný optimizmu na startu Beskyd tour ve Frenštátu pod Radhoštěm. Jenže všechno bylo jinak! Nezaviněný hromadný pád na čtyřicátém kilometru ve sjezdu k Metylovicím, do kterého jsem se připletl, pro mě znamenal nejen stop v tomto závodě, ale především velký boj a závod s časem. Dostat se zpět do sedla a absolvovat zbytek sezóny. To byl úkol, který mě zaměstnával v podstatě celý zbytek sezóny. Nehledě na značné materiální ztráty, přišel jsem především o formu a do konce sezóny jsem se už z toho nevyhrabal.

Ještě s obvazy na rameni a levém koleni jsem absolvoval Tatry tour. Šesté místo v kategorii není na tomto našlapaném závodě žádná ostuda, přesto jsem se svým výkonem nebyl moc spokojený. Bohužel, vynikající forma z června byla pryč a celé to bylo hodně vydřené.

O to více jsem se těšil na poslední maraton, kterým byl Krušnoton. Dnes jeden z mála závodů, který si zachovává pravé maratonské parametry. Opět se potvrdilo, že jsem z formy, když v rozhodujícím stoupání závodu jsem zůstal kousek za vedoucí skupinkou. Samozřejmě jsem to nevzdal a ve dvojici s Martinem Zeithammerem jsme náskok před pronásledovateli uhájili až do cíle. Pro mě to znamenalo celkové deváté místo a druhé v kategorii. Pěkný výsledek, ale přece jen mohl být lepší.

Závěr sezóny pak patřil už jen krátkým závodům. Nejdříve to byly dvě jednorázovky v rámci Moravského poháru. První Kolem Uničova, kde jsem vybojoval třetí místo a následně Domašovské okruhy – VC Kaňkovský, s druhou příčkou v kategorii. Oba závody se jeli za krásného počasí a tak jsem si je náležitě užíval. Byla to pro mě nová zkušenost s úplně jiným závoděním, než jaké znám z dlouhých distancí. O pořadí se vždy rozhodovalo v závěrečném spurtu. Nicméně velmi se mně to zamlouvalo a musím přiznat, že tyhle dva poslední závody mě tak trochu vrátili optimizmus, který jsem v Beskydech ztratil.

Úplný závěr patřil už jen časovkám. Slavkovské radary jsem vyhrál, i když ke svému nejlepšímu času na tomhle kopci, jsem se tentokrát nepřiblížil. Ačkoli bylo nádherné počasí, nebylo mě ten den dáno. Čas byl však pěkný, v podstatě můj druhý nejlepší za dobu, kterou Radary jezdím. Takhle krátká časovka musí prostě sednout a já jsem přece jen nebyl ten den v top formě. Tak snad zase příští rok?

Závěrečným podnikem měla být časovka družstev ve Třech Dvorech. S Pavlem Kudou jsme se velmi těšili, že si ji opět po čase střihneme. Bohužel soudržnost našeho družstva se rozpadla v sobotním deštivém ránu a zůstali jsme sami dva. To by nemělo smysl a tak z naší účasti nic nebylo.

Tak to byla v kostce moje letošní sezóna. Dalo by se říci, dramatická sezóna, která měla jak skvělé vrcholy (DOS RAS EXTREME, červnové maratony, Slovakia Ring cycling race), tak i hluboké pády. Jsem rád, že jsem to ustál ve zdraví. Vrcholné okamžiky jsem si užil a pády mě nezastavily.

Na závěr se sluší velmi poděkovat všem, bez kterých bych si o slušných výsledcích mohl jen zdát. Především děkuji členům mého doprovodného týmu. Doufám, že si závody navzdory některým problémům, přece jen také užili. Všem moc děkuji a doufám, že mě zachovají přízeň i do příští sezóny.

Další velké poděkování směřuji k mým věrným sponzorům, bez kterých by to už vůbec nešlo:

firmě KNAUF – za finanční podporu na DOS RAS EXTREME,

firmě BarčaTrans – za doprovodná vozidla na DOS RAS EXTREME, Slovakia Ring cycling race, Tatry Tour, Krušnoton,

firmě TUFO – za skvělé obutí na kola, jejich plášťovky C Elite PULSE a C Elite RIDE 23 jsem měl tu čest vozit už druhou sezónu a mám s nimi ty nejlepší zkušenosti, rozhodně mě v těžkých chvílích při závodech vždy podržely, výsledkem je mimo jiné také fakt, že jsem celou letošní sezónu nemusel řešit defekt během závodu,

za podporu dále děkuji firmám:

DAFIT – sportovní výživa

ATEX sportswear – sportovní oblečení, dresy

Závěrem ještě jednou děkuji všem svým příznivcům a sponzorům za podporu.

Jak bude vypadat moje příští sezóna, je zatím ve hvězdách. Závodní kalendář se bude rodit opět až začátkem příštího roku. Jedno je téměř jisté, že příští rok nepojedu DOS RAS EXTREME ve Slovinsku. Hanka se po úspěšném vyléčení svých letitých zdravotních problémů rozhodla, že se příští rok postaví na start tohoto kultovního závodu sama. Já jí přeji, aby závod zvládla a dorazila do cíle v limitu. Budu jí držet palce.