Hodnocení sezóny 2016

24.11.2016 17:42

Máme tady listopad a mně opět začíná přípravné období. Letos to asi bude zpočátku dost bolet, poslední dva měsíce jsem skoro nic nedělal. Tedy dělal, ale ne ve smyslu sportovního tréninku. Jinak jsem makal jako fretka, abych do konce října zvládl dokončit alespoň ty největší práce a mohl se opět začít věnovat cyklistice.

V letošním roce dostala přednost dlouho odkládaná rekonstrukce bytu, konkrétně nejsložitější část - kuchyně, a proto jsem letošní sezónu pojal velmi střídmě a závodů jsem jel opravdu jen pár. Výsledkem byly velké časové rozestupy mezi závody a málo času na přípravu. Také mě párkrát potrápila technika a po šesti sezónách mě nadobro opustil zadní výplet Mavic SL Premium. Shrnuto a podtrženo, letošek byl sezónou čtvrtých míst. Z deseti závodů čtyřikrát brambora. Na „bednu“ jsem se prosadil pouze dvakrát.

Jednorázové závody, časovky:

Začal jsem tradičně časovkou Tři Dvory. Jenže na tomhle závodě se mě v posledních letech nějak nedaří. Takže výsledek byl poněkud tristní. Až deváté místo v kategorii. Tohle prostě moc nevyšlo. Nějak nemám poslední dobou motivaci se na rovině pořádně potrápit.

Další časovka byla horská na Skřítek. Tady už mě to jelo o něco lépe, ale i tak jsem zajel horší čas než loni. Naštěstí i tento horší čas mě stačil na třetí místo v kategorii.

Silniční závod Okolo Pastvin jsem v minulých letech jezdil moc rád, hlavně kvůli pěkné a náročné trati. Letošní ročník, který se jel na alternativní trati, mě vysloveně zklamal. Organizátoři se sice snažili, ale tohle byla pouze slabá náhražka. V cílovém spurtu čtyřčlenné skupinky jsem při své příslovečné sprinterské neschopnosti obsadil poslední místo.

Posledním letošním závodem byla horská časovka Slavkovské radary. Jelikož jsem v sobotu jel Tatry tour a domů dorazil kolem půlnoci, nečekal jsem nějaký zázrak. Jenže na neděli se udělalo moc pěkné počasí, že by byl hřích nejet. Výsledný čas mě mile překvapil, třetí nejlepší celkově a nejlepší v kategorii. Za nejlepším časem dne jsem zůstal pouze o deset vteřin. Z mého pohledu nejpovedenější časovka v sezóně.

Možná pro příště přehodnotím taktiku a budu na starty časovek nastupovat v únavě, když mě to tak svědčí. :-)

Marathon Cup 53x11:

Jelikož jsem se rozhodl, že alespoň seriál Marathon Cup 53x11 letos objedu celý, byl jsem připravený na šest akcí. Nakonec jich bylo jen pět, Rampušák ve Štítech letos nedostal povolení a zřejmě v silniční verzi skončil. Tak, jak už to známe z případů Krále Šumavy a Sudety tour road. Byl by to zázrak, kdyby se příští rok konal, i když já bych ten zázrak velmi rád zažil a držím organizátorům všechny palce.

Prvním podnikem byl tradičně Mamut tour v Přerově. Závodu předcházel deštivý den a noc. Sice se i ráno ještě vyjíždělo do mokra, ale závod byl fajn a mě se docela povedl. O vítězství v kategorii jsem přišel pár kilometrů před cílem, když mě zezadu dojel Roman Broniš. Ale i druhé místo mě potěšilo. V závěrečném souboji na posledním kilometru jsem za sebou dokázal nechat jak Bedřicha Průchu tak Jirku Zárybnického. Z mé strany rozhodně šlo o povedený závod a pěkný vstup do seriálu. Průběh závodu jsem popsal v přiložené reportáži.

Vzhledem k již zmíněné absenci Rampušáka, byl druhým podnikem Beskyd tour, který se jel tradičně začátkem července. Z počátku se závod vyvíjel poměrně dobře, ale na horské prémii Kasárna jsem dostal malou krizi, která mě stála místo ve skupince mých největších soupeřů. Závod jsem dojížděl ve skupině, kde jsem měl dalšího soupeře, o kterém jsem ale nevěděl a v závěrečném spurtu jsem si jej nepohlídal. První maratonská brambora byla na světě. Více v přiloženém článku.

Další jobovkou v kalendáři byl přesun termínu konání Tatry tour na první sobotu v září. Takže třetím podnikem se stal závod Krakonošův cyklomaraton v Trutnově. Opět se závod nevyvíjel z počátku až tak katastrofálně, až na poměrně velkou účast profesionálů, kteří pochopitelně udávali z počátku vražedné tempo závodu. Ještě ve stoupání na Pražskou boudu jsem byl v kontaktu se svými soupeři, ale následný sjezd pro mě znamenal stopku v podobě defektu zadního kola. Musel jsem kvůli tomu dvakrát zastavit a opravovat. Ztráta byla moc velká a dojel jsem do cíle hluboko v poli poražených. Podrobně se k závodu vracím v přiložené reportáži.

Předposledním podnikem byl Teplický Krušnoton. Na jeho trati jsem si tradičně věřil, jenže už v úvodu jsem měl velký problém se zadním kolem. Ve výjezdu na Sněžník jsem přišel o drát v zadním výpletu a jen se štěstím jsem to dojel na Nakléřov, kde jsem si od doprovodu vzal náhradní kolo. Jenže, tím jsem se propadl do druhé skupiny a závod jsem už jen dojel. Byla z toho druhá maratonská brambora. Více v přiložené reportáži.

Posledním podnikem se tak letos staly Tatry tour ve Starém Smokovci. Ačkoli se jelo první sobotu v září, počasí vyšlo ukázkově a tak jsem si dost věřil. Jenže zřejmě se projevila moje malá vyježděnost v letošním roce a v závěru závodu jsem se totálně utavil. Výsledkem byla třetí maratonská brambora. Podrobně viz reportáž.

Záměr zúčastnit se kompletního seriálu 53x11 Marathon Cup se mě sice vydařil, ale výsledky už nebyly tak oslnivé. Se štěstím jsem v bodovací soutěži uhájil třetí místo. V soutěži SuperPrestige jsem se umístil na devátém místě. Obě soutěže po zásluze vyhrál Petr SWACZYNA, letos měl opravdu skvělou sezónu a já mu k parádnímu výsledku ze srdce blahopřeji!

Do dalších sezón bych závodům maratonské série přál především žádné zrušené závody a přesuny termínů, více účastníků a více pochopení ze strany správních úřadů. Řešení ve stylu: „zrušili jsme veřejné domy, nevím, proč bychom nemohli zrušit veřejné chodníky, bordel jako bordel“ ve skutečnosti nic neřeší. A tak držím palce organizátorům, kteří to v dnešní době mají opravdu těžké a kterým patří můj velký dík!

Alpský čtyřboj:

Tenhle výlet vymyslela Hanka loni za dlouhých zimních večerů na trenažeru a já jsem se na něj hodně těšil. Byla to pro mě první cyklistická zkušenost na velkých kopcích. Ačkoli jsem nakonec neujel všechno, co bylo v plánu, ve výsledku jsem si to celkem slušně užil. Nejzajímavější pasáž pro mě nakonec byla sólo noční jízda ve švýcarských Alpách. Je to celkem paradoxní, ale já mám takové noční ježdění na hraně totální únavy už zadřené pod kůží a v neznámém terénu má pro mě neobyčejné kouzlo. Byl to super zážitek. Více informací o této netradiční akci viz reportáž.

 

Sezóna 2016 je tedy definitivně uzavřená a já se začínám připravovat na tu příští. Závěrem chci poděkovat všem, kteří mě letos podporovali. Především členům doprovodných osádek. Jak bývá tradičně zvykem, sezónu jsme ukončili v září společně na grilovačce v Hradčanech. Někteří se sice nemohli dostavit, ale i v neúplné sestavě byl letošní „poslední kilometr“ docela výživný. Takže ještě jednou všem velké díky!

 

Závěrem jedna technická informace. Zdá se, že snad konečně dám do provozu nové tréninkové kolo, postavené na ocelovém rámu Šírer ORIA. Musel jsem vyřešit pár technických problémů, ale vypadá to, že už mám všechno pohromadě. Kolo osadím sadou Campagnolo Athena 11s, kterou jsem několik sezón závodně vozil na rámu Ridley Excalibur. Mimo jiné mě dvakrát dovezla do cíle DOS RAS Extreme v letech 2012 a 2013. Výplety budou na nábojích Campagnolo Veloce s ráfky Remerx Stormy a klasickými nerez dráty. Současný stav je vidět na přiloženém obrázku. Zbývají jen dokončovací práce. Teď už snad nic nezabrání tomu, abych na něm na jaře nevyrazil na silnice.

 

Výsledkový servis:

Štítky:

Zpět