Hodnocení sezóny 2018

Začíná se z toho stávat asi tradice, ale v posledních letech se k hodnocení uplynulé sezóny dopracovávám čím dál tím později. Částečně je to i tím, že si na podzimní měsíce naplánuji hodně práce a pak nestíhám. Druhým důvodem však zřejmě bude moje vlastní lenost, která se pravděpodobně bude s přibývajícím věkem ještě zhoršovat. Tož tak. A přitom letošní sezóna byla parádní a je na co vzpomínat. Ta si to pojďme alespoň v rychlosti zrekapitulovat.

Sezóna 2018

Začátek patřil závodu Olšanské okruhy, který se jezdí v rámci SPAC ligy. V krásném jarním počasí jsem si dospurtoval pro pěkné druhé místo v kategorii. Byl to pěkný závod a do začátku dobrý zápis. Článek o průběhu je ZDE.

Druhým letošním podnikem byla časovka Tři Dvory, která se tradičně jezdí v rámci Moravského poháru. Sice mám jen malou naději dovézt se na bednu, rovinaté časovky mě moc nesedí, ale mám tuhle časovku rád. Navíc v začátku sezóny potřebuji závodní kilometry. Bylo celkem teplo, ale větrno. Zajel jsem tentokrát poměrně dobře a na třetí místo mě scházeli dvě vteřiny. Takže žádná ostuda. Článek s výsledky je ZDE.

Třetí podnik byla opět časovka tentokrát Králická, která se též jezdí v rámci Moravském poháru. Tady už je to jiné kafe. Trať má sice jen 15 kilometrů, ale převýšení kolem 150 metrů. Žádná rovina, ale pěkné houpáky a mě se tady tradičně daří. Ani letos tomu nebylo jinak, v kategorii jsem si vyjel první místo. Článek o závodu ZDE.

Čtvrtým podnikem byl konečně maraton a hned jeden z nejhezčích a nejtěžších, můj oblíbený Mamut tour v Přerově. Počasí vyšlo parádně a na mírně upravené trati vzhledem k uzavírkám silnic jsem si vyjel „tradiční“ druhé místo v kategorii. S ohledem na fakt, že se mě letos v závodě moc nedařilo, jsem byl s výsledkem velmi spokojený. Reportáž z průběhu závodu ZDE.

Na v pořadí druhý letošní maraton Krakonošův cyklomaraton do Trutnova, který se jel čtrnáct dní poté, jsem se hodně těšil a z počátku všechno vypadalo skvěle. Jenže jsem nezvládl začátek závodu a na výjezdu z města v balíku chytil předním kolem obrubník na kruháči. Pád sice nebyl fatální a kromě pár odřenin jsem byl v pořádku. Jenže kolo spadlo na pravou stranu a ohnul se hák přehazovačky tak nešťastně, že se s tím nedalo pokračovat. Neskutečná smůla, po necelých dvou kilometrech jsem musel zabalit. Celý článek ze závodu ZDE.

Kromě uhnutého háku přehazovačky, který se mě podařilo narovnat, byly na kole jen drobné oděrky. S opraveným kolem a téměř zhojenými odřeninami jsem se mohl za čtrnáct dní postavit na start Beskyd tour v Bílé. V chladném a větrném počasí jsem si konečně poprvé v sezóně vyjel první místo v kategorii. Bylo to však hodně těžké, od posledního maratonu jsem měsíc nezávodil a ten výpadek byl znát. Cyklistický bůh však stál při mně a v závěrečném spurtu jsem uspěl. Celá reportáž ze závodu je ZDE.

Dalším letošním podnikem byla 24-hodinovka v německém Kelheimu. Moc jsem si přál navázat na loňský premiérový úspěch, ale závěr závodu mě vůbec nevyšel a byl jsem nakonec rád, že se mě podařilo závod dokončit. Můj výkon tentokrát stačil jen na šesté místo v sólo kategorii mužů. Poslední dvě hodiny závodu mě totálně došlo a jen tak tak jsem dojel do cíle. Výsledek byl letos velké zklamání, po loňsku jsem si hodně věřil, ale okolnosti prostě byly proti mně. Reportáž ze závodu je k přečtení ZDE.

Dva týdny po nepříliš vydařené 24-hodinovce jsem se chystal na tradiční Tatry tour do Starého Smokovce. K mému překvapení se na poslední chvíli, týden před závodem, změnila takřka komplet trať závodu. Lokální přívalové srážky na polské straně podemlely nějaké silnice a mosty, takže průjezd přes Polsko nebyl možný. Náhradní trať vedla jen na slovenské straně a bylo to spíše pro klasikáře. Jenže mě po neúspěchu v Trutnově šlo o udržení se v soutěži RoadMarathon a tak jsem to musel risknout. K mému překvapení, závod mě vyšel takřka ideálně, vyhrál jsem kategorii a zajel nejlepší umístění v maratonu za sezónu. Tenhle výsledek mě vrátil do hry v seriálu. Reportáž je k přečtení ZDE.

No a čtrnáct dní na to mě čekal maratonský vrchol, tradiční Krušnoton v Teplicích. Počasí vyšlo suprově a i mě se jelo celkem dobře, ačkoli jsem poměrně brzo vypadl z vedoucí skupiny. Je znát, že na závod začíná jezdit velmi slušná konkurence z Německa a závod je rok od roku náročnější. Bohužel deset kilometrů před cílem jsem musel řešit defekt předního kola a přišel tak o několik pozic v celkovém pořadí. První místo v kategorii jsem naštěstí uhájil, takže z Teplic jsem odjížděl s dobrým pocitem. Reportáž je ZDE.

Maratonská série byla zdárně za mnou, zabodoval jsem ve čtyřech z pěti závodů a i když ještě nebyly spočítané výsledky, vypadalo to slibně na bednu. Nicméně, sezóna ještě neskončila a mně se chtělo závodit. Na 19. srpna jsem se chystal na další závod Moravského poháru, ale týden před tím, mě přišla do mailu pozvánka na závod Kysuce-Orava cez kopec do Zborova nad Bystricou. Trať závodu vypadala zajímavě a tak po rychlé poradě s týmem jsme změnili plány a v neděli se jelo do Zborova. Závod to byl parádní, podařilo se mně překvapit soupeře a v sólovém úniku jsem si dojel pro celkové první místo. Byl to velice podařený závod a krátká reportáž z průběhu je ZDE.

Na závěr jsem měl naplánované dvě časovky. První byla klasika Slavkovské radary, kde jsem za celkem pěkného, ale větrného počasí zajel svůj standard, který stačil na druhé místo celkově. Článek a výsledky ZDE.

Posledním podnikem byla premiéra na horské troj-časovce, která se pořádá v beskydském lyžařském středisku Kasárne. Nádherný a nesmírně náročný podnik mě sedl, v pěkném podzimním počasí jsem si dojel pro vítězství v kategorii. Článek s výsledky je ZDE.

Když to tak sečtu, vychází mně, že mám za sebou velmi úspěšnou sezónu. Druhé místo v seriálu Road Marathon 2018 je skvělé. Slavnostní vyhlášení by mělo proběhnout v březnu na výstavě FOR Bikes 2019 v Praze. Druhým parádním okamžikem byl pro mě závod ve Zborove nad Bystricou, který jsem si neskutečně užil. Samozřejmě, že byly i pěkné a úspěšné i další akce, ale toto jsou dva mé letošní největší úspěchy, na které jsem pyšný.

Dobré výsledky na závodních tratích by pro mě nebyly možné bez podpory lidí v mém doprovodném týmu. Velké poděkování za pomoc všem, kteří mě na letošních závodech doprovázeli: Mirek Mikláš, Pavel Bonta, Eda Pospíšil, Ivo Prokeš, Irena Prokešová, Tomáš Mrázek, Barča Prokešová, Ivona Prokešová, Petr Bělič. Doufám, že mě zůstanou věrní i do dalších let.

Statistika nuda je …

• kompletní výsledková listina mé sezóny 2018
• moje celkové statistiky z ročníků 2003 až 2018
• RoadCup 2018 celkové hodnocení

Jak do další sezóny?

Když jsem dělal statistiku, tak jsem se docela zhrozil, ale je to tak. Od roku 2007 jsem vlastně nebyl na žádné dovolené, všechen volný čas jsem položil na oltář cyklistiky. Na příští rok tedy plánuji alespoň týdenní necyklistickou dovolenou. Nicméně, závodit se pochopitelně chystám. Určitě se pokusím objet maratonskou sérii a případně další tuzemské závody. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Nejdůležitější stejně je zdraví a nepadat!

Děkuji všem příznivcům a sponzorům za podporu. Všem přeji všechno dobré do nového roku, který už pomalu klepe na dveře.