Holešovický Drásal - 5.7.2008 - Holešov

„ ... těžký život dobrodruha ...“   

Jak už to tak bývá, když se člověk na něco moc chystá, obvykle si říká o problémy. Bylo pěkné počasí, celkem sucho a tak jsem se rozhodl týden před Drásalem vyjet na celou sobotu na trénink a objet si podstatnou část trati. Všechno probíhalo celkem v pohodě. Ráno jsem se sice těžce hrabal z postele, protože celý týden ježdění do práce na kole jednoho unaví. Hlavně nedostatek spánku je koncem týdne už znát – vstávám ráno v pět.

Dnes se ale stěží hrabu z pelechu skoro o půl sedmé. Vyrážím tedy až o půl deváté a kolem desáté najíždím v Rusavě na první stoupání směrem Hostýn. Trať je v perfektním stavu a pěkně to odsejpá. Odpoledne mám za sebou větší část trasy v terénu a sjíždím z vrcholu U tří kamenů. V mírné pravé zatáčce to mastím dolů vnitřní stranou po polní cestě. Najednou proti mně cyklista na mé straně. Automaticky reaguji a nechám se vynášet vlevo, abych ho objel. To trdlo to ale chce zachránit a začal přejíždět doprava na svou stranu. S tím už se nedá moc co dělat. Snažím se aspoň maximálně dobrzdit. Srážíme se bokem v malé rychlosti. Náraz neustojím a končím ve škarpě. Sbírám se a počítám škody. Vypadá to, že až na nějaké odřeniny to bude OK. Kluk se omlouvá. Naštěstí ode mně nespadl a tak se mu v podstatě nic nestalo. Loučíme se a jedu dál. Po několika kilometrech ale už cítím, že tam nějaké naraženiny budou. Hlavně kolena začínají pobolívat a taky levé stehno. Naštěstí do Holešova už to není moc daleko a pak je to už jen po silnici do Lipníka.

Až druhý den ráno zjišťuji, že největší problém mám s pravým kolenem. Mám ho pěkně naražené z levé strany. Je tam pěkná boule a při pohybu to hodně bolí. Skoro se nedá chodit. Co teď? Mám před sebou týden dovolené, snad se to zlepší a budu moci Drásala jet. Ale už to vidím v černých barvách. Na Drásala jsem měl v posledních letech smůlu. Posuďte sami:
2005    úraz levé rameno měsíc před Drásalem
2006    silniční lišej na levém stehně deset dní před Drásalem (jel pak za mě David Vronka)
V roce 2007 jsem Drásala sice absolvoval ale s jedním pádem ve sjezdu z Kelčáku a dvěma defekty!!
Z těchto důvodů jsem začal být na Drásala poněkud pověrčivý. Nicméně týdenní léčka Voltarenem trochu zabrala a tak jsem se v sobotu 5.7.2008 postavil na start. Koleno při pohybu ještě bolí ale jezdit se s tím dá. V nejhorším případě beru sebou do kapsy dresu Valetol – jako poslední záchranu.

Role doprovodu se ujali Pavel a Lenka. Vzdali se letos folkové Zahrady a vydali se na tohle bláznivé dobrodružství. Vyzvedli mně v šest ráno a před sedmou jsme byli v Holešově. Vzal jsem si kolo, camelbak a vyrazil na rozjetí. Oni už zatím vyrazili na první dohodnuté místo na Tesáku.

Protože mám z loňska vyjetou pozici, startuji z druhé vlny a můžu si dovolit přijít na start trochu později. Nicméně už v 7:25 jsem se svém startovním boxu a stojím hodně vpředu. Po odstranění bariér mezi zónami se ocitám někde kolem první stovky. Paráda.

Přesně v 7:45 se ozývá startovní výstřel a jede se. Už si pomalu zvykám na fakt, že nemám problém uviset v čelní skupině. Je to důležité i u terénních závodů. Po nájezdu do terénu nejsou žádné špunty a jede se poměrně slušné tempo. První kopec na Poschlou je rychle za námi. Cestou předjíždím i pár lidí. Je to s podivem, že i do první stovky se na startu dostanou lidi, kteří mají problém udržet tempo už v prvním stoupání :-o

Následuje rychlý lesní sjezd do Rusavy zakončený už tradičně velkou louží u výjezdu z lesa. Stoupání na Hostýn kapku ztratilo ze své náročnosti. Více jak polovina se jede po nové krásné asfaltce, kterou si asi nechali udělat místní chataři. Do skutečného terénu tedy najíždíme až těsně před závěrečnou kamenitou stojkou, již tradičně podmáčenou četnými prameny. Dávám to zkušeně v sedle ale pár soupeřů nezvládá klouzající mokré kameny a musejí čvachtat blátem nahoru. Následující technický sjezd do Chvalčova jedu celkem dobře. Je vidět, že tu sice včera sprchlo ale žádná velká hrůza to není. Čekal jsem to horší. Závěr sjezdu jedeme velmi rychle po nové široké šotolinové cestě s odvodňovacími kanály. Po přejetí hlavní silnice najíždíme do třetího dnešního stoupání na Tesák. Je to krásné dlouhé stoupání. Zvlášť střední pasáž, která vede chráněnou oblastí je zajímavá a pěkná. Ve stoupání si držím svou pozici. Na vrcholu, za občerstvovačkou, čekají Pavel a Lenka. Lenka mě podává jablko a Pavel se snaží udělat nějakou fotku. Volá na mě, že se pohybuji kolem osmdesátého místa.

Následuje krátký lesní sjezd do sedla pod Kelčákem a je tu stoupání na nejvyšší kopec Hostýnských vrchů Kelčský Javorník. Závěrečná pasáž je náročná série několika prudkých kamenitých stojek. Většinu z nich zhruba od poloviny tlačím. Občas se najde nějaký borec, který ji vyjede ale myslím, že ho to musí stát hodně sil. Jednou se mně dokonce nedaří vycvaknutí z pedálu po zastavení a tak se kácím jako mrcha do škarpy. Rychle se zvedám a vybíhám nahoru. Závodník za mnou si neodpustí poznámku, že v tom batohu asi vezu kamení, které mně tak táhne dolů. Už mně tyhle narážky na můj camelbak trochu lezou na nervy, takže mu opáčím, ať si ty kecy nechá od cesty. Kupodivu se neurazí. Přátelsky ještě pokecáme při tlačení kola nahoru. Pak ale hup do sedla a chutě dále a výše.

Vítá nás vrhol Hostýnských vrchů - Kelčský Javorník. Na občerstvení chytám kelímek s vodou a trochu se napiji. Čeká mně náročný sjezd. Jedu na jistotu ale dobře a také bez pádu (na rozdíl od loňska). Letos cítím i v těchto těžkých sjezdech daleko větší jistotu než loni. Spodní pasáž sjezdu je už velmi rychlá po šotolinové cestě. A jsme v Rajnochovicích. Následuje rychlý průjezd vesnicí a nájezd úzkou asfaltkou na stoupání směrem na Bílovou a Lázy. V mírném stoupání ještě na asfaltce poprvé provádím mazání řetězu za jízdy. Naučil jsem se to loni a je to skvělé, lepší jak jezdit se suchým a skřípajícím řetězem. Je to sice trochu nepohodlné ale účinné. Ve stoupání pak dorážím několik lidí a je tu vrchol. Následuje rychlý sjezd do Lázů. Dole za občerstvením čekají Pavel s Lenkou. Dostávám další jablko a valím dál.

Ještě stihnu shltnout energy tyčku a je tu další technická lesní pasáž. Následuje krátké stoupání a letíme dolů do Jarcové. Sjezd je zakončený nádhernou kořeno-kamenitou pasáží. Je tady hodně diváků, kteří pokřikem a tleskáním oceňují každý povedený průjezd obtížných pasáží. Jelikož ten sjezd znám, jedu jej na jistotu a bez chyby, za což si vysloužím potlesk přihlížejících. Tohle hodně potěší.

Následující asfaltová rovinatá pasáž z Jarcové k Pržnu je asi nejnudnější z celé trasy. Je třeba nasadit tempo a prostě jet. Několik set metrů před sebou občas zahlídnu větší skupinku jezdců. Pravé koleno se začíná stále více ozývat a tak do sebe hážu Valetol – pro jistotu. Mám to vyzkoušené. Zabírá rychle a nemá vedlejší účinky, tedy především na výkon. Když se blížím před Pržnem k odbočce na dnešní nejhnusnější stoupání, mám skupinu před sebou tak na dvěstě metrů. Stoupání na Prženský vrch tedy vůbec nemám rád. Nedá se ale nic dělat a tak alespoň, že tady nejsem sám. Pomalu dojíždím odpadlíky ze skupinky a supím do prudkých pasáží jak lokomotiva. Následuje mírně zvlněná pasáž a stoupání na Chladnou. Z ní pak sjíždíme prudkým sjezdem po louce a najíždíme na krátké asfaltové stoupání k Lázům. Před Lázy na odbočce do lesa dostávám od Lenky bidon a jablko. Pavel fotí a volá na mě, že jsem blízko první padesátky.

Úsek směr Bludný a Troják mám rád. Valím to, co to dá a než se naději je tu poslední prudká stojka po louce a ještě kousek po hřebeni na vrchol Bludného. V prudkém asfaltovém sjezdu na Troják zapomínám, co jsou to brzdy. Občerstvovačku projíždím velkým stylem. Nabízejí sice plné bidony, mě ale čeká plný bidon za Fryštákem, tak valím dál. Následuje houpavá pasáž za Trojákem. Provádím další mazání řetězu, už se začal zase ozývat. Na obvyklém místě potkávám pana Kociána, který mě udělá pěknou fotku, stejně jako loni.

Po vjezdu do lesa na nás čeká pár prudkých stoupání nejdříve na Tři kameny a po prudkém sjezdu ještě na Pardus, kde je druhá horská prémie. Tu už dnes asi nezískám. :-) Nicméně jedu stále dobře a všechny prudké stojky dávám v sedle a předjíždím pár soupeřů. Ani se nenaději a minu místo, kde jsem se před týdnem srazil s tím klukem. Teprve až jsem za ním, tak si to uvědomím. Místy potkáváme hrozny diváků kteří vydatně povzbuzují. Letošní divácká kulisa je opravdu skvělá. Nejkrásnější byla ale tlupa asi dvaceti děcek, skandovali opravdu vydatně, málem mně zalehlo v uších. Po dobití Parduse sjíždíme prudce do Ráztoky. Nejdříve nás čeká kousek po asfaltu a následuje další stoupání na kopec Nad Ráztokou. Je to poměrně dlouhé ale nepříliš prudké stoupání. Pak je tu sjezd do Fryštáku, průjezd Horní vsí a nájezd do posledního stoupání na Hrubou Malíkovou. Tady už toho mívá každý plný zuby a tohle dlouhé stoupání umí pěkně potrápit.

Kousek za odbočkou v lese už čeká Lenka a podává mě druhý bidon a zase jablko. Pavel fotí a povzbuzuje. Jakmile pokoušu jablko, naposled dneska promažu řetěz. Dávám do toho stoupání zbytek sil a předjíždím několik soupeřů. Kupodivu kousek pod vrcholem mě dojíždějí dva soupeři. Jedou dobře a daří se mně uviset jen chvíli. Pak mě odjíždějí. Mají více sil. To už ale projíždím kolem posledního občerstvení a najíždím do poslední prudké stojky pod vrcholem Hrubé Malíkové. Ještě před sebou vidím ty dva ale než dorazím na kopec jsou pryč. Následuje sjezd po vymleté cestě a hnusná pasáž kde jsou samé kaluže. Celé je to zpestřené místy, kde je navezený velmi hrubý makadan (špičaté kameny velikosti pštrosích vajec). Už to ale brzy skončí a pak už jen poletím dolů do Žop. Sláva, najíždím na známou lesní cestu a valím ke sjezdu, kterým jsme ráno vyjížděli nahoru. Pouštím to dolů co to dá. V jednom místě je to trochu hrbaté a jeden hrb mně nakopává zadní kolo. Jedu chvíli po předním kole ale ustojím to a přenáším váhu mírně dozadu až se opět dostávám na obě kola. Tohle se mně moc často nestává. Valím dál a je tu závěrečný kamenitý úsek. V něm předjíždím nějakého jezdce z krátké trati. Následuje průjezd Źopami a polní cesty mě vedou zadem do Holešova. Při nájezdu na hlavní silnici je to letos skvěle zorganizované. Je tu i policie, která na píšťalku od pořadatelů staví auta, takže můžu projet bez zpomalení. Jede se kousek po hlavní silnici a následuje nájezd do zámeckého parku. Dojezd parkem je namotán a několikrát se kroutí sem tam, než mě koridor nataženého mlíka přivádí před zámek na cílovou rovinku. Konečně v cíli. Ihned je mi odebrán čip a dostávám flašku vody. Skvělá organizace. Moderátor hlásím moje jméno a za chvilku poté hodinu po dojezdu vítěze. Ani se mně v první chvíli nechce věřit, že bych zajel tak dobře. Poodejdu kousek bokem a najednou se zjevuje Pavel Bonta s kolem. Za chvíli už se trochu vzpamatovávám a jdeme kousek bokem na lavičku pod strom. Dopíjím vodu a Pavel mě fotí. Volám Pavlovi Novákovi. Jsou už v Holešově a parkují kousek od Lidlu. Tak se sbíráme a jedeme k nim. Shledání je velmi bouřlivé. Podle odhadu jsem jel čas těsně pod šest hodin, takže vládne velká spokojenost.

Jak jsem nakonec dopadl ve světle celkových výsledků? Dorazil jsem do cíle v čase 5:59:48 na 41. místě celkově. Ve své kategorii jsem byl na skvělém 5. místě. Na vítěze Ondřeje Fojtíka jsem ztratil 1:00:24. Na vítěze své kategorie Jeníka Kopku jsem ztratil jenom 12:39. Trať o délce 120 km s převýšením 3200 m jsem ujel průměrem 20 km/h. Pro srovnání, loni jsem to zajel o 58 minut delším časem. Je to pro mně velký úspěch.

Velké díky patří Lence a Pavlovi za skvělou podporu na trati. A taky Pavlovi Bontovi, který na mě čekal v cíli a pořídil tuhle fotku krátce po dojezdu.

Pavlovi se na trati podařilo vyfotit také vítěze mé kategorie, Honzu Kopku. Fotka je z druhé občerstvovačky v Lázích. Pro ty, kdo nevědí o koho jde, Honza je velmi zajímavý člověk. Mimo jiné vítěz závodu Iditarod Trail Invitation 2007. Je to asi nejdrsnější cyklistický závod na světě. Jezdí se na Aljašce. Více informací lze nalézt na jeho webu https://www.jankopka.cz/.

Standa Prokeš

P.S. nakonec ještě mapa a výškový profil trati

P.P.S.  Pavla Nováka zaujala skladba občerstvovací stanice na Tesáku a tak pořídil několik fotek před tím, než k ní dorazili první závodníci, aby ji zplundrovali. Prý ho nejvíce zaujal chleba se salámem a se sádlem s cibulí. Takže přikládám ještě fotky téhle občerstvovačky. No nesbíhají se Vám sliny?