Králické okruhy - 24.6.2017 - Králíky

Další podnik Moravského poháru na mě čekal v sobotu 24. června. Do Králík jsem se vydal opět s Mirkem a Edou a v sobotu se nám udělalo opět ukázkové cyklistické počasí. Pořadatelé z Klubu přátel cyklistiky Králíky připravily klasickou trať s parametry 66km/1200m, která patří k těm obtížnějším v seriálu.

Startovali jsme pět minut po desáté jako samostatný balík kategorie C. Zpočátku se jelo k Mladkovu lehké tempo, ale s příchodem prvních stoupání se tempo začalo zvyšovat. Já jsem si hlídal čelo závodu a případné nástupy především favorita Libora Homoly. V prvním stoupání na České Petrovice se nám podařilo s Liborem se od skupiny oddělit a do druhého kola v Mladkově jsme najížděli samy s malým náskokem na skupinu za námi.

Druhé stoupání na České Petrovice jsme absolvovali již jen ve dvojici, ale v závěru se mě už hodně zajídalo. Vypadalo to, že tentokrát asi nebudu mít tak dobré nohy, abych mohl s Liborem bojovat o vítězství, ale zatím jsem to nevzdával. Postupně jsme dojížděli odpadlé skupinky a jednotlivce z B kategorie a blížili se k poslednímu cílovému stoupání za Horní Lipkou.

Závod se pro mě zlomil v posledním hrbatém výšvihu před sjezdíkem k závěrečnému stoupání. Už nějakou chvíli jsem cítil, že mám nohy pěkně ztuhlé. Sice jsem párkrát zkusit jet ze sedla, ale lehké náznaky křečí mě zase posadily zpět. Na Liborův nástup v závěru prvního stoupání jsem nebyl schopen už adekvátně zareagovat a Libor mě odjel. Závěrečný kopec jsem už absolvoval sám a docela jsem se na něm vytrápil. Do cíle jsem dojel na druhém místě s více jak minutovou ztrátou.

Skvěle závod vyšel Liboru HOMOLOVI, který zaslouženě vyhrál v čase 1:59:02. Můj čas na druhém místě byl 2:00:23. Pro třetí místo si v čase 2:04:37 dojel Marcel Boháč. Nepopulární čtvrtá příčka zbyla pro Josefa Stráníka s časem 2:04:55. Je vidět, že souboj o třetí místo byl vyrovnanější. Soupeřům blahopřeji a děkuji za pěkný závod!

Přikládám jako obvykle nezbytnou porci informací:

• výsledková listina kategorie C
• můj záznam z Polaru
• trať závodu

Závěrem patří poděkovat organizátorům závodu - Klubu přátel cyklistiky Králíky za pěkný podnik.  Zabezpečení trati bylo perfektní, všude šipky a na klíčových místech vždy stály regulovčíci (velké díky). Zázemí na místním stadionu jako obvykle komfortní, takže není důvod ke stížnostem. Nejdůležitější podle mě je, že v této silniční cyklistice ne příliš přející době, se jim daří držet tento zajímavý podnik při životě. Takže za mně velký palec nahoru!

Děkuji Mirkovi Miklášovi a Edovi Pospíšilovi za doprovod a fotodokumentaci.

P.S. Před startem jsme byli od organizátorů nabádáni k obezřetnosti, hlavně ve sjezdu do Mladkova. V loňském roce tam došlo při závodu k nepříjemným pádům. Po závodě mě Libor, který se v té popadané skupině nacházel, doplnil podrobnosti. Jel s odlepem za malou skupinkou. V rovné pasáži je velkou rychlostí předjelo auto. Za první zatáčkou před serpentýnou pak už jen viděl rozsypané sklo ze zadního okna auta a tři vymáznuté cyklisty. Měl plné ruce práce, aby to sám ustál. Já jen doufám, že to kluci přežili bez vážnějších zranění.

Tohle jsou opravdu nebezpečné manévry, ale na našich silnicích nic neobvyklého. Na silnicích se pohybuje dost „mistrů volantu“, kteří nemají problém předjíždět cyklistu kdykoli. Ačkoli zákon pro předjíždění nastavuje striktně pravidla, která musí řidič dodržet, víme, jak to vypadá v praxi. Zvlášť u cyklistů mají zhusta za to, že mají na předjetí nárok. Horizont, zatáčka, plná čára, křižovatka – žádný problém. Pak se zařadí těsně před vás a ještě šlápnou na brzdu. Předpokládají, fyzikálním zákonům navzdory, že to cyklista hravě ubrzdí také. Ostatně, to je jeho věc, ne? Má si držet bezpečnou vzdálenost!

No jen si to zkuste, třeba v městském provozu, nechat si odlepa od auta před vámi. Okamžitě se vám tam někdo uplacíruje a jste tam, kde jste nechtěli být. Třeba před křižovatkou, kde si přibrzdíte, abyste se rozhlédli. No nic, nechci, aby to vypadalo, že mám pifku na všechny řidiče. To rozhodně ne, ale sám jezdím jak na kole, tak i v autě a zaráží mě, že to co by si řidič nedovolil k druhému autu si k cyklistovi klidně dovolí, ačkoli právě cyklista je v nevýhodnější pozici. Tož tak. Ostatně, podle mého mínění, řidičem se člověk nestane, když se naučí ovládat auto (kolo, kamión, traktor …), ale teprve, když se naučí správně zvládat dopravní situace a sebe. A to je soudím, práce na celý život, pro nás všechny, sebe nevyjímaje!