Úvodní stránka | Kysuce - Orava cez kopec - 19.8.2018 - Zborov nad Bystricou

Kysuce - Orava cez kopec - 19.8.2018 - Zborov nad Bystricou

21.08.2018 18:45

Asi týden před Krušnotonem jsem dostal do e-mailu pozvání na druhý ročník závodu Kysuce-Orava cez kopec do Zborova nad Bystricou. Závod pořádalo místní cyklistické sdružení Cyklo Kysuce v neděli 19. srpna. Jak jsem posléze zjistil, závod byl součástí místního společenského programu, v rámci kterého probíhala i soutěž ve vaření guláše.

Původně jsem měl sice na neděli 19. srpna naplánovaný závod Moravského poháru v Čelechovicích, ale pohled na trať závodu ve Zborově mě přesvědčila. Závod na 85 kilometrů krásným horským prostředím přes nejvyšší bod v kilometrové nadmořské výšce. Celková porce více jak 1500 výškových metrů na tak krátké trati, to mě přesvědčilo.

Mám pro letošek splněno, co se týče velkých maratonů, proč si na závěr nestřihnout něco pěkného. Když jsem oslovil svůj doprovodný tým, Pavel i Eda odpověděli téměř obratem, jasně jedeme s Tebou.

Na neděli se udělalo opět hezké počasí a cesta do Zborova proběhla bez větších problémů. Takže dvě hoďky před startem jsme byli na místě. V areálu už probíhali přípravy nejen na závod, ale i na další doprovodné akce. Registrace proběhla v pořádku, měření závodu měla na starost RaceResult, která měřila také letošní Tatry Tour. Před dvanáctou hodinou se areál začal plnit cyklisty a já jsem odhadoval, že na startu bude stát tak necelá stovka závodníků. Vyslechli jsme si pokyny organizátorů, především k organizaci dopravy a doprovodu pelotonu. Budeme se pohybovat v místech, kde je velký turistický provoz, což není pro organizátory úplně jednoduché. Navíc projíždíme čtyři křižovatky doleva. V areálu se na doprovod závodu chystali také policejní auta a motorky.

Pět minut před dvanáctou policisté zastavili dopravu v našem směru, abychom se mohli připravit na startovní čáře. Úderem dvanácté startér vystřelil a jede se. Po rovině směrem k Nové Bystrici, jak jsem předpokládal, jede se lehké zahřívací tempo. Zrychlovat se začíná velmi pozvolna až za odbočkou směrem na Terchovou. Je to mírné stoupání s několika houpáky, které se utahuje až v závěru. Sice se jeden závodník vydal osamoceně dopředu, ale nijak zvlášť se mu odjet nepodařilo a v ostřejším závěru kopce jej čelo skupiny pohodlně dojelo.

Následuje prudký sjezd do vesnice a za ní se už napojujeme na hlavní silnici směr Terchová. Počítám, že stoupání zredukovalo vedoucí skupinu asi na 25-30 lidí. Jelikož se silnice už zase začíná pomalu zvedat a v závěru údolí nás čeká pěkný strmilovák, počítám, že se začne závodit a hlídám si pozici blízko čela. Netrvá to nijak dlouho a je tady první pokus o odjetí. Ten byl však celkem nevinný a čelo jej bez problémů dojelo.

Podruhé začíná odjíždět dvojička a já se vydávám za nimi, když jsou před námi asi dvacet metrů. Dojíždím je a párkrát se s nimi otočím v lajně, ale kluci to za chvíli vzdávají. Vracíme se zpět do skupiny.

Další pokus přichází zezadu a odjíždí dvojička. Závodník na čele vypadá dobře, stíhám se k nim rychle připojit. Skupina na ten náš odjezd překvapivě nereaguje. Asi jim to nepřijde už důležité, blížíme se k závěrečnému výšvihu za Podhovskovci, už jsou tady první brdky a asi čekají, že nám v kopci dojde. Pro mě je to výhodná pozice, před nájezdem do kopce jsem zadarmo získal pár desítek metrů k dobru, takže můžu v kopci něco ztratit a přesto se udržet s čelem závodu.

Párkrát se s těmi dvěma protočím v lajně a získáváme před nájezdem do posledního brdku před koncem vesnice náskok několika desítek metrů. Do závěrečného výšvihu (850m/125m) najíždím z první pozice a jedu hranu. První část kopce je vražedná, stoupání místy dosahuje hodnot přes 15%, poslední dvoustovka za zatáčkou se přece jen trochu pokládá a můžu dokonce shodit pastorek. Na vrcholu na mě čekají Pavel s Edou. Dostávám flašku s pitím a ohlížím se. Zatím mě nikdo nesjel, kolegové z úniku jsou několik desítek metrů za mnou a malá skupinka má tak sto metrů na vrchol. To snad není možný!

Zalehávám do prudkého sjezdu k Zázrivé, hážu do sebe gel a v hlavě mě to šrotuje. Jenže není nad čím špekulovat. Vypadá to, že mám dnes dobré nohy a musím se pokusit té nečekané výhody využít. Jenže do cíle zbývá přes padesát kiláků, takže mě čeká horská časovka? Asi nezbývá, než se pokusit dovézt ten náskok na vrchol stoupání k Oravské Lesné. Pokud se mě to povede, moje akcie vyletí nahoru. Navíc, když se mě skupina pokusí dorazit, určitě je to roztrhá a ke mně dojede jednotlivec maximálně dvojička.

Je tady prudká levá do Zázrivé, policisté staví dopravu, můžu to tam pustit. Za odbočkou se opět mění znaménko stoupání do plusu. Ve vesnici je to mírné, valím za bílým vodícím autem, před kterým ještě jede policejní motorka, která zpomaluje auta z protisměru. Na výjezdu z dědiny je ostrá levá a stoupání se pomalu zvedá. Za poslední osadou Havranie najíždíme do lesa a začíná hlavní stoupání (4,4km/390m). Úzká lesní silnička má celkem dobrý povrch. Stoupání je houpavé, chvíli se utahuje a vzápětí zase povoluje. Zatím mě to nevadí a můžu jet bez potíží na maximu a v mírnějších pasážích bez potíží zrychluji.

Asi za polovinou se mě kopec však začíná pěkně zajídat, takže musím přepnout na morál a prostě to tlačit, co to jde. Nepříjemné je, že nevím, jak daleko to mám na vrchol a v lese se jen těžko orientuji. Když už si říkám, že musí být za zatáčkou konec, vynoří se další úsek do kopce. Pozitivní je, že v horní části se nemění tolik sklon a stoupání je mírnější. I tak je to však nekonečné. Zázrak! Na silnici vidím značku 1km na HP. Hned je to veselejší, už to mám jen kousek. To mě povzbudí a v závěru kopce si dávám poslední interval.

Najíždím do sjezdu k Oravské Lesné a stále mě zezadu nikdo nesjíždí. Tož to není možné, že bych jel tak dobře? Na přemítání není čas, hážu do sebe gel a rozjíždím to do sjezdu. Silnička je namotaná lesem a já jen doufám, že si auto předem mnou udělá dostatečného fóra. Nerad bych mu skončil v kufru. Sice nám ráno řekli, že v tomhle sjezdu by nám nemělo jet nic v protisměru, ale náhoda je blbec. Já se vyhnu, ale auta proti sobě už budou mít problém. Zatím valím skvěle dolů a dávám si bacha na díry. Sice jsou jen místy, ale nechtěl bych teď žádnou nabrat, tak moc zase nespěchám.

Blíží se závěr sjezdu, už vidím přes stromy první baráky. Náhle za zatáčkou na rovince auto do protivky. Doprovod zpomaluje, aby se mu vyhnul, ale já to už asi neubrzdím! Snažím se zpomalit, jak to jde, zadní kolo mě začíná lítat a řvu jak na lesy. Řidič doprovodné Kie na to konečně šlape a odjíždí mě. To bylo o fous, zbývalo mě tam tak dvacet metrů.

Jsme v Oravské Lesné a odbočujeme vlevo opět za asistence policie na hlavní silnici směr Vychylovka. Okamžitě začínám zase stoupat, ale stoupání je mírné a nemělo by být příliš dlouhé. Nakonec to jsou dva delší ploché brdky, ale v mé situaci už ke konci hodně nepříjemné. V závěrečné otevřené serpentině mám dlouhý rozhled za sebe, ale žádného pronásledovatele nevidím. Moje akcie stoupají!

Konečně se kopec zpočátku neochotně ale pak rychle láme dolů. Valím parádní sjezd po nové silnici, která od roku 2008 spojuje Oravskou Lesnou a Novou Bystrici. Tu původní, která vedla údolím, zaplavila v roce 1989 voda nádrže Nová Bystrica. Je to pro mě premiéra, když jsem tudy naposled jako turista projížděl v roce 2007, nebyla nová silnice ještě v provozu.

Auta nás ve sjezdu pouštějí před sebe, takřka nemusím brát za brzdu. Poslední sešup před křižovatkou je pěkný padák. Naštěstí zde opět policie hlídá dopravu, můžu projet bez velkého brždění. Mají tady hustý provoz k muzeu Kysucké dediny, kde je mimo jiné také krásná a funkční lesní úvraťová železnice.

Do konce zbývá více-méně po rovině asi patnáct kilometrů. Zpočátku je to maličko ještě z kopce. Nohy mě kupodivu stále dobře jedou a tak si začínám více věřit, že to dovezu až do cíle. Ve Staré Bystrici se údolí začíná otvírat a do mě se opírá mírný protivítr. Teď už nesmím zpomalit, do cíle to mám pár kilometrů. Konečně je tady kruháč u Staré Bystrice a přede mnou poslední kilometry. Ještě se ohlížím, ale za mnou nikdo.

V Klubině zdravím hasiče, kteří hlídají výjezdy na křižovatce, v poslední zatáčce před Zborovem si zapínám dres a je tu cíl. Nemívám moc příležitostí zvedat na cílové pásce ruce nad hlavu, ale nějak jsem to zvládl. Je to doma!

Zbytek času, který jsme strávili ve Zborově, proběhl v příjemné atmosféře. Já jsem měl ze závodu dobrý pocit, a pochopitelně kluci jakbysmet. S řidičem doprovodné Kie jsme probrali průběh závodu a hlavně ten incident ze sjezdu. Byl rád, stejně jako já, že to nakonec dobře dopadlo. Dal jsem si dobrý gulášek a dvakrát si šel na pódium pro ceny. Bylo to moc fajn, ale přece jen byla před námi dlouhá cesta domů a já musel ráno vstávat. Krátce po čtvrté jsme se rozloučili a nabrali směr na Bumbálku.

Co říci závěrem? Závod je to moc pěkný, zázemí závodu vynikající, organizace klape a akce má i díky spojení s místní gulášovou slavností příjemnou atmosféru. Podle mě organizátoři ze sdružení Cyklo Kysuce dokázali postavit kvalitní trať, kterou navíc umí pořadatelsky dobře pokrýt. Na to, že letošní ročník byl teprve druhý oficiální, odvedli velký kus práce a já jim přeji do dalších ročníků vše dobré. Myslím, že na takový podnik si v dalších letech najdou cestu i další amatérští závodníci. Co se mě týče, pokud budu mít příští rok volnou neděli, určitě opět do Zborova nad Bystricou přijedu. Všem, kdo se na organizaci závodu podíleli ještě jednou velké poděkování!