Mamut tour - 10.5.2014 - Přerov

V sobotu 10. května jsem se po třech letech opět postavil na start jednoho z nejtěžších maratonů u nás, přerovského Mamut tour. Po nočním dešti bylo sice ještě mokro, ale obloha se pomalu čistila a slibovala sice oblačné, ale přece jen teplejší počasí s odpoledními teplotami kolem 20°C. Před startem jsem se ještě stihl pozdravit s Michalem Horákem, který jel krátkou trasu a Pavlem Kudou, mým soupeřem z kategorie, který jel pochopitelně dlouhou. Přípravy startu proběhli podle plánu a tak jsme se přesně v 8:30 vydali na trať letošního prvního maratonu.

Jelikož startuje dlouhá a střední trať současně, byl nás pěkný balíček, takže v prvních kilometrech jsem měl především oči na šťopkách, abych se někam zase nepřimotal. Stejně jsem měl co dělat, abych se na odbočce do Prosenic vyhnul ostrůvku v křižovatce, který se přede mnou náhle zjevil. Naproti tomu, hnusný kostkový úsek za vesnicí jsem zvládl dobře, jenže ve sjezdu z Opatovic to málem nevyšlo. Sjezd končí za zatáčkou v protisvahu, takže se to tam pouští. Naneštěstí v nejnižším bodě klesání se po nočním dešti vytvořila obrovská bahnitá kaluž. Předek to proletěl, ale v zadních řadách se asi někdo lekl a už to lítalo. Moje štěstí bylo, že to místo znám a vím, že je to tam o hubu a tak jsem si nechal malého odlepa. Dobrzdil jsem jen tak tak a honem jsem se koloběhem dostal po mezi dopředu.  Když jsem se snažil znovu nacvaknout, jen jsem slyšel, jak to vzadu někteří nedobrzdili. To už se mě ale podařilo nacvaknout a letěl jsem stíhat předek, což se mě podařilo až v další vesnici.

V nájezdu do prvního stoupání na Tesák od Chvalčova jsem se držel poblíž čela skupiny. Od začátku se jelo slušné tempo, které se s blížícím se závěrem stupňovalo. Nicméně jsem se udržel skupiny a přes Troják jsme sjížděli do Kašavy. Následné stoupání na Hadovnu už nebylo z mého pohledu tak rychlé a bez problémů jsem se držel ve skupině. Bylo jasné, že se bude opět hodně závodit na Grapech. Nemýlil jsem se. Lámal jsem to do toho krpálu co to šlo, ale stejně v nájezdu do sjezdu k Bystřici jsem měl asi 30m díru. Ve sjezdu a v na následných brdcích přes Slavkov se to vepředu postupně opět sjíždělo, takže mě trvalo pár kilometrů, než jsem se dotáhl zpět. Povedlo se mě docvaknout až na metě rychlostní prémie za Chomýžem, když se na čele přestalo závodit.

Usadil jsem se v asi 30-ti členné skupině a doufal, že až do dělení tras se už nebude závodit. V nohách jsem už začínal cítit, že jsem si pěkně hrábnul a to nás čekal ještě jednou Tesák, tentokrát od Rajnochovic. Tempo skupiny bylo ale přijatelné a tak jsem v ní vydržel až do Rajnochovic bez větších problémů. Hlavně jsem do sebe rychle cpal všechny cukry, co jsem sebou měl a doufal v zázrak. Ještě u studánky v půlce stoupání a před závěrečným výšvihem to vypadalo dobře, jenže po nájezdu do posledního kilometru před HP se vepředu hodně zrychlilo a přestal jsem stíhat. Pomaličku jsem začal vycouvávat a na vrcholu z toho byla asi padesátimetrová díra.

Nejhorší na tom bylo, že jsem odpadl sám! Nejdříve jsem zkusil ve sjezdu se alespoň přiblížit na dohled. Jenže než jsem dojel na Troják, byla skupina v trapu. Jel jsem tedy sám a čekal, zda mě někdo zezadu sjede. V Ratiboři jsem se nechal dojet dvěma závodníky, kteří odpadli z naší skupiny už v začátku stoupání na Tesák. Kluci ale nejeli moc ostré tempo a závodník v dresu Kolokrámu nám pak v začátku stoupání na Lázy rychle odpadl. Takže jen ve dvou jsme se vyškrábali na poslední HP Lázy. No a v následujícím sjezdu přišlo nevyhnutelné. Ucítil jsem lehké poklepání na záda a kolem mě se prohnala pětičlenná lajna. Okamžitě jsem se chytil do háku, tohle bylo úplně jiné kafe. Bohužel byl mezi nimi i můj největší soupeř z kategorie, Bedřich Průcha. Pokud jsem tedy ještě chtěl zabojovat o vítězství, musel jsem s nimi vydržet.

Na občerstvení v Malhoticích jsem dostal od doprovodu poslední bidon a před námi byly poslední dva kopce Maleník a Hlinsko. V prvním jmenovaném za to Bedřich vzal a tlačil na tempo. Držel jsem se jako přibitý jeho zadní galusky. Další stoupání na Hlinsko už všichni šetřili síly a nikdo se nepokoušel odjet.

Skupinka v podstatě bez problémů spolupracovala až do Přerova k odbočce do cílové rovinky, tedy na metu 400m před cílem. Bedřich najížděl do cílové rovinky z první pozice a já jsem za ním visel. Okamžitě za to vzal a nasadil vražedný spurt. Podařilo se mě uviset, ale ve zpětném pohledu myslím, že jsem propásl okamžik, kdy jsem se měl zvednout a zkusit jej předjet. Jenže jsem to nezvládl a padesát metrů před cílem jsem sotva točil nohama, na nějaké zvednutí nebylo pomyšlení. Poslední desítky metrů jsem už musel svěsit a cílem jsem projel dvě vteřiny za ním na celkovém patnáctém místě.

Naši kategorii tedy vyhrál Bedřich Průcha. Já jsem po třech letech obhájil druhé místo. Na třetím místě dojel Slávek Švehla a na Pavla Kudu zůstala nevděčná brambora. Celkově závod na dlouhé trati vyhrál ve spurtu Jakub Svoboda. Když se nám pak v cíli svěřil, že závod absolvoval s nedoléčenou zlomeninou žebra po pádu v Milovicích, ani jsem tomu nechtěl věřit. Poslední gratulace patří Michalovi Horákovi, který si na krátké trati vedl skvěle a obsadil v silné konkurenci jedenácté místo celkově. (na bedně zastoupil nepřítomného Slávka Tomáš Čer)

Opravdu velké poděkování patří organizátorům závodu. Zázemí závodu fungovalo dobře a je fajn, že se jim daří, na rozdíl od jiných, držet laťku závodu vysoko a hlavně neslevovat. Jen bych opravdu hodně popřemýšlel na rozdělení startu dlouhé a střední trasy. Pouštět tak velký balík na ty naše rozbité silničky není moc bezpečné a v silách organizátorů určitě není 100% zabezpečit trať, aby nemohlo docházet k podobným překvapením, jaké jsme letos zažili za Opatovicemi. V této souvislosti doufám, že nikomu z těch, kdo v té kalamitě zůstali, se nic vážného nestalo.

Také děkuji svému doprovodnému týmu ve složení:  Eda Pospíšil a Pavel Bonta. Kluci zvládli všechno bez problémů a tak jsem měl vždy k dispozici vše, co jsem potřeboval. Díky kluci!

Nakonec je tady výsledková listina dlouhé trati 212 km a můj záznam z Polaru.

Na stránce RoadCycling.cz je pěkná fotoreportáž a fotogalerie.

Ještě mě napadlo, vyjet si svou soukromou statistiku mých účastí na tomto závodě. Poprvé jsem jej absolvoval v roce 2005, ale byla to jen střední trasa a jel jsem ji na ocelovém Šírerovi s Camelbakem na zádech. Bohužel z tohoto ročníku nemám žádnou fotku. Připojená fotografie pochází z roku 2007 a je ze stoupání na Slavkov. V posledních čtyřech absolvovaných ročnících jsem obsadil vždy druhé místo v kategorii. Třikrát mě porazil Pavol Polievka a teď naposled Bedřich Průcha.