Rajnochovické okruhy 2012 - průběh, výsledky

Hromy byrokratizmu hřmí a berou to šmahem, „vsjo ravno“. Jak jinak si vysvětlit problémy, které trápí organizátory amatérských cyklistických akcí v poslední době? Přílepek zákona, který byl původně namířen údajně proti pořádání tajných závodů superaut, kosí amatérské a hobby cyklistické akce v naší domovině. Stačí, když na příslušném úřadě trůní ten správně naladěný úředník, kterému „ty bicyklisti“ lezou krkem a díky úpravě zákona má najednou po ruce ten správný nástroj, jak jim znepříjemnit život a přitom být sám z obliga. Já nic, to zákon!

Nepříjemnosti se nevyhnuly ani amatérské lize DOMOSA - Cyklo MXM Hulín. Postarali se o to v podstatě likvidační podmínky na zajištění trati tradičního závodu Cyklo MXM Tour, které byly pro nepočetný tým organizátorů nesplnitelné. To, co léta bez problémů fungovalo, je najednou v kopru. Dalším „zářným“ příkladem je osud Krále Šumavy. Cyklojízda?!

O to více si vážím lidí, kteří se nedají odradit a navzdory překážkám se snaží akce pořádat. Leoš Miklenda to se svým organizačním týmem dokázal! V rekordně krátkém čase vymyslel a zorganizoval náhradní řešení – Rajnochovické okruhy. Čtyřikrát na Tesák a dolů, celkem téměř 70 km a 1200 výškových metrů. Není to taková paráda, jako původní trať Tour, ale závodit se na tom dá.

Přesvědčila se o tom necelá šedesátka závodníků, kteří se v sobotu 25.8. sešli v Rajnochovicích na startu. Po velmi teplých dnech, nás počasí odměnilo teplotami jen mírně nad dvacet stupňů a oblačnou oblohou. V lesních úsecích bylo po nočním dešti ještě mokro a tak bylo nutné dávat pozor hlavně ve sjezdu z Tesáku.

V jedenáct vyrazil peloton do prvního okruhu. Úvodní část po první stoupání byla zahřívací, ale v kopci se jelo tempo, což mělo za následek dělení. Do prvního sjezdu jsem se snažil najíždět v čele. Silnice ve sjezdu naštěstí nebyla v tak hrozném stavu a navíc, v kritických pasážích byli přítomní organizátoři, kteří píšťalkou avizovali průjezd závodníků.

Po prvním kole jsme byli překvapeni, jak lehce se nám podařilo oddělit od zbytku pelotonu. Bylo nás pět, Jarda Obruča, Pavel Žák, Ivo Odvárka, Jan Šenkeřík a já. Začali jsme pravidelně střídat a pracovat na zvýšení našeho náskoku. V závěrečné pasáži stoupání na Tesák jsem se postaral o tempo a do sjezdu jsem najížděl v čele.

V nájezdu do dalšího kola bylo jasné, že náš náskok je dostatečný a tak jsme ve třetím kole sice opět pravidelně střídali, ale tempo bylo mírnější. V kopci jsem se šetřil a šel dopředu až těsně před sjezdem. Zaváděcí auto před námi dělalo neocenitelnou službu, nemuseli jsme se ve sjezdech bát nějakého překvapení.

Při nájezdu do posledního kola jsem byl na suchu. Naštěstí Eda byl na místě a dostal jsem od něj plný bidon. Ve sjezdu jsme přišli o Honzu Šenkeříka. Měl už předtím problém s prasklým drátem v zadním výpletu. Jak mě pak řekl v cíli, musel kvůli tomu ve sjezdu dvakrát zastavit a lítající konec drátu umravnit.

Už jen ve čtyřech jsme tedy pokračovali vstříc poslednímu stoupání a zatím bez problémů spolupracovali. Jen Jarda Obruča se nechal občas prosit, aby šlápnul vepředu. Byl jsem rozhodnutý, že pokud to půjde, zaútočím v kopci a pokusím se odjet Ivošovi, který je mým soupeřem v kategorii o celkové pořadí v lize.

Takže jsem za to na začátku posledního stoupání vzal a jel krev až na Tesák. Uvisel jen Pavel, Ivoš měl asi padesát metrů sekeru. Ve sjezdu jsem se snažil jet maximum. V dolní šlapavé pasáži jsem na to málem doplatil, když mně v nevinné zatáčce podklouzlo na vlhkém podkladu zadní kolo. Ustál jsem to a udržel tempo i přes Rajnochovice. Na výšvihu u kostela jsem se ohlédl. Ivoš byl několik set metrů za námi, takže jsem nepolevil a podržel tempo až do závěrečného stoupání. Na poslední dvoustovce Pavel nastoupil a dojel si pro celkové vítězství. Na jeho útok jsem nereagoval, čekal jsem jej a navíc jsem už byl v té chvíli pěkně prošitý. Na pásce jsem na něj ztratil 11 vteřin. Na celkovém třetím místě dojel, se ztrátou 64 vteřin na vítěze, Ivoš Odvárka. Skvělý výkon předvedl také čtvrtý Honza Šenkeřík, který kvůli problémům s drátem zadního výpletu, vypadl z naší skupiny a poslední kolo absolvoval sám. Udržel náskok před pronásledovateli a dojel se ztrátou 1:49. Jarda Obruča závod v posledním kole vzdal a do cíle vůbec nedorazil.

Svou kategorii jsem tedy vyhrál. Druhý byl Ivoš Odvárka a na třetím místě pak dojel René Slánský. Všem soupeřům velká gratulace!

Co zbývá dodat? Posezení v restauraci Ve dvoře bylo příjemné, mohli jsme si vybrat ze dvou jídel, obligátní gulášek a nebo ragů (já jsem volil klasiku) a udělali mě dobrý kafe. Vyhlášení proběhlo tamtéž a tak jsme si užili i svých pár vteřin slávy. Opět jsem dostal galusku, letos už třetí?! Jen nevím, co s nimi budu dělat, když mám jen plášťové ráfky. :-)

Moc díky Edovi Pospíšilovi za doprovod. Podával mě pití a stihl udělat i pár fotek.

Především ale velké díky a velká poklona Leo Miklendovi a týmu kolem něj, že nenechali závod padnout. Bylo by moc fajn, kdyby jim nadšení pro pořádání ligy vydrželo i do dalších ročníků. Přál bych to nejen sám sobě, ale i ostatním účastníkům, kteří se závodů ligy DOMOSA – Cyklo MXM Hulín pravidelně a rádi zúčastňují.

A těm pánům, kteří rozhodují o tom, co se na silnici smí nebo nesmí, bych chtěl vzkázat: zákazy nic neřeší, absolutní bezpečnost neexistuje, je třeba hledat a nacházet řešení. Hlava mě nebere, o kolik je bezpečnější závodit na úzkých silničkách, kde se pohybují pěší turisté, oproti široké silnici, kde se většinou bez problémů srovnáme s auty.

Ale abych nekončil tak skepticky, přikládám ještě výsledkovou listinu celkovou a kategorii M40-50, výškový profil jednoho okruhu trati a svůj záznam z Polaru.