Rampušák - 20.6.2009 - Štíty v Orlických horách

"aneb závod jako řemen"

Páteční počasí bylo skutečně mnohoslibné. Vytrvalí déšť a předpovídané ochlazení za frontou mně po týdnu opět připravili o klid. Nemůžu za to, ale nejistota v případě počasí má na mně před startem závodu vždy neblahý vliv. Jsem napjatý a komunikace se mnou asi není jednoduchá.

Vyrážíme v obvyklé již sestavě (já, Pavel Bonta a Eda Pospíšil) v pátek krátce po poledni směrem na Štíty. Cestou se oblačnost trhá a prší už jen místy. Do Mlýnického dvora dorážíme již v lepší náladě a ubytováváme se opět v penzionu U čápa. Pak jedeme obhlídnout místní podmínky a zaregistrovat se.

Je velmi nemilé, že organizátoři museli na poslední chvíli zkrátit trasu závodu a to kvůli nečekaným uzavírkám silnic. Pro naši trasu je to v podstatě nejhorší. Přišli jsme o 30km a dva závěrečné kopce. To znamená, že dojezd je prakticky po rovině. Rozhodovat se zřejmě bude až v závěrečném finiši, což není moje parketa. Ty kopce mohli skupiny ještě nadělit.

Sobotní ráno nás vítá sice zamračenou oblohou, ze které ale neprší a co je důležité, silnice jsou téměř suché. A venkovní teplota se drží na čtrnácti stupních, tak jaképak ochlazení? Jen mně se dnes nějak nechce z postele ale jak se blíží sedmá, nedá se nic dělat. Oblékám se, balím věci a vyrážím se rozehřát. Kluci zatím nakládají věci do auta a vyráží ke startu.

Skutečně, ráno jak malovaný a jak se trochu rozehřeji, hned je to lepší. Kolem osmé se už motám kolem startu. Kluci jsou tady taky. Rychle se převlíkám a valím na start. Začíná tady být husto ale nemůžu najít Kamila Ackermanna.

Poslední chvíle před startem ubíhají rychle. Moderátor nám ještě zprostředkuje předstartovní pocity dnes již "hobíka" René Anderleho, který si přišel užít atmosféru.

Vyrážíme. První stoupání se jede pěkně v pohodě v balíčku, ale vepředu vidím nějaké první pokusy o úniky. Balík je ale v klidu. V podstatě až na vrchol výprachtického stoupání se jede pohoda. Během dlouhého sjezdu se začíná vpředu závodit a balík se pěkně natahuje. Zatím stíhám, ale moc se mně to nelíbí. Raději bych šetřil energii do kopců. Kluci vpředu ale mají jiné spády a vesele si nastupují a zase se sjíždějí. Prostě letos se jede hodně tvrdě. Blíží se Rokytnice, kde se dělí tratě. Doufám, že jak odpadnou kluci z krátké, tak se přestane vpředu bláznit. Přece jen bych si potřeboval odfouknout před orlickými kopci.

Dorážíme na náměstí v Rokytnici, ale tempo je stále velké a balík natažený. Po odbočení se snažím dostat doprava, kde čekají kluci na předávku. Nějaký pučmidrát mně ale podjíždí a nestačím se mu vyhnout. Líznu si předním kolem o jeho zadní galusku a málem se poroučím k zemi. Ustál jsem to ale musel jsem vytrhnout levou nohu z pedálu, abych udržel balanc. Nedaří se mně hned našlápnout a to už jsem u Edy. Chytám od něj flašku a kousek dál ještě jednu od Pavla. Teprve teď našlapuji pedál a vyrážím stíhat předek. Za tu chvilku jsem chytil pěknou díru.

Zatracená práce!!!

Několik kiláků do toho šlapu naplno a pomalu si sjíždím vedoucí skupinku. Opět mám problémy s doprovody, které se tlačí dopředu. Navzdory tomu se mi přece jen daří zmenšit ztrátu a když už je skoro mám, kluci zastavují na pauzu. Stavím taky. Sice se mně na malou nechce ale aspoň si vydechnu a dám si gel. Pěkně jsem si máknul.

Následující úsek přes Zdobnici se jede v pohodičce, všichni sbírají síly na ty kopce. Ve stoupání na Luisino údolí se v pohodě držím v balíku, i když se tempo zvyšuje. Pak valíme serpentinami do Deštného. Dávám si pozor, abych se vešel do zatáček, ale moc neztrácel. Než se nadějeme, najíždí se do stoupání na Šerlich. V první několika stovkách metrů ještě stíhám tempo vedoucí skupinky, ale čelo nám začíná ujíždět. Nicméně stoupání dávám v pohodě a neztrácím více než je nutné. V poslední třetině dokonce dojíždím někoho z Kolokrámu. Poslední stovky metrů dávám na doraz.

Valíme dolů nádherným rychlým a dlouhým sjezdem. Postupně se nabaluje malá skupinka. Je mezi námi ten kluk od Kolokrámu a snaží se nás honit do vyššího tempa. Asi má v plánu pokusit se dojet předek. Moc nám to nejde a skupinka se trhá. Jeho špice jsou moc rychlé.

U Černé vody odbočujeme z hlavní silnice a začínáme stoupat na Mezivrší. Uklízím se na konec skupinky a snažím se během výjezdu maximálně šetřit síly. Jestli to bude takhle trvat dál, tak nás za chvíli utahá. Kopec je to zatraceně dlouhý. Vlaji na konci skupiny až do konce stoupání. Ve sjezdu pak opět valíme co to dá. Než se nadějeme, jsou tu Říčky a vzápětí začínáme stoupat na Haničku. To už není tak dlouhé a strmé. Nahoře čekají kluci s pitím. Beru si jen jednu flašku a volám na Edu, ať mně dá ještě jednu v Lichkově. Vzápětí dorážíme na vrchol a pádíme dolů k Zemské bráně.

Jakmile ji profrčíme, je tady poslední dnešní velký kopec na České Petrovice. Zvládám jej celkem v pohodě, uklizený ve skupině. Je to dlouhé, ale nakonec se tam vydrápeme a vzápětí si opět užíváme rychlý sjezd po pěkné silnici do Mladkova. Za ním stoupáme krátký kopec na jehož vrcholu mně podává Pavel poslední flašku. Do cíle zbývá asi dvacet kiláků, jedna bude stačit.

Spolupráce ve skupince už funguje docela dobře. Pěkně střídáme a držíme dobré tempo ale už se tolik netrháme. Snažím se identifikovat lidi ze své kategorie, abych věděl, koho si mám hlídat v dojezdu do cíle. Mám vypsaná startovní čísla svých soupeřů ze startovní listiny, ale žádného ve skupině nevidím. Mám ale pocit, že tady aspoň jeden je. Pokusím se ho držet v závěrečném spurtu.

Odbočujeme z hlavní silnice a stoupáme mírně na Nad Červenou Vodou. Sice se celou dobu pohybuji na čele skupiny, ale nesnažím se zvyšovat tempo. Kdyby se mně podařilo se nakrásně odpoutat, do cíle je ještě daleko, to bych neudržel. Tak šetřím síly.

Pak už valíme za téměř vzorné spolupráce přes Červenou a Bílou Vodu ke Štítům. Jak vjíždíme do Štítů, snažím se držet tempo s těmi rychlíky. Pěkně za to berou, jak se blíží cílový kopec na náměstí. Stoupáček na náměstí, kde je cíl se prudce zvedá. Zvedám se též ze sedla a snažím se udržet tempo s čelem, ale v půli už mám tak tuhé nohy, že se sotva ploužím a ztěžka dojíždím do cílové brány.

Zastavuji a slézám z kola. Nohy mně ale téměř nechtějí poslouchat. Až po několika minutách, kdy mně mezitím sejmou čip a startovní číslo, je to lepší a klopýtám zpět. To už potkávám Pavla a Edu. Tak se zdravíme a jdeme k autu.

Nakonec z toho bylo celkové 26. místo a druhé v kategorii. Bohužel jsem neustál ten spurt a soupeř z kategorie mně ujel v tom kopečku o 12 vteřin. Zajel jsem čas 4:47:12, tedy asi o minutu lepší než minulou sobotu v Teplicích. Tam byla sice přibližně stejně dlouhá trať ale se stoupáním asi o kilometr menším než dnes. To jen na dokreslení toho, že se dnes opravdu tvrdě závodilo. Na vítěze Jakuba Danačíka jsem ztratil 7:21. Závod na dlouhé trati dokončilo 167 závodníků.

Chvíle na stupních vítězů jsem si užil, ačkoli jsem na to musel čekat celé odpoledne. Díky zkrácení trati jsem byl v cíli asi o hodinu dříve. No a v závěrečné tombole jsem jako obvykle nic nevyhrál. Zato Kamil Ackermann si odnesl krásný hliníkový žebřík. Doufám, že se mu bude hodit.

Pak už rychle nakládáme auto a vyrážíme směrem Olomouc, Lipník. Byl jsem doma o půl deváté, ještě bylo světlo.

Velké díky patří Pavlu Bontovi a Edovi Pospíšilovi za podporu a pomoc na trati a skvělou atmosféru během celé cesty a závodu. Už jsou skvěle sehraní a dobře spolupracují. Ještě jednou kluci moc díky!

Standa

Nakonec ještě přikládám profil letošní zkrácené trati: