Rampušák 2013, Štíty - výsledky

Pan Rampušák, vládce Orlických hor, nám pro letošní ročník nadělil překvapení v podobě celkem slušného cyklistického počasí. Po tropickém týdnu se ochladilo a v noci sprchlo. Ráno pak bylo teplé, nikoli parné. Silnice místy mokré, ale ačkoli bylo pod mrakem, žádné velké pršení se nekonalo.

Silniční maratonská trať se po dvou letech vrátila opět do centra Orlických hor s nejvyšším bodem na Šerlichu, kde byla letos vyhlášena vrchařská prémie páně Rampušákova. Přibyl jeden kopec po vedlejší silnici s nepříliš kvalitním povrchem, když bylo nutné objet rozkopaný úsek silnice před Jablonným nad Orlicí. Na oltář prací na zimou poničených silnicích poté padl jak kopec u Králíků, tak i tradiční závěrečný Zborov. Parametry trati se tudíž smrskly na 165 km a 2700 výškových metrů.

Na kratší trati se o to více závodí a to se beze zbytku potvrdilo. Po celkem poklidných prvních desítkách kilometrů se spolu s nájezdem do prvních kopců začalo jet na čele tempo a to znamenalo rychlou selekci do té doby početného pelotonu. Hlavně nově vložený úsek přes Jamné nad Orlicí dokončil selekci vedoucí skupiny na zhruba patnáct členů. Nicméně tempo na čele bylo stále poměrně vysoké a skupina se postupně redukovala. V Rokytnici nad Orlicí už nás bylo jen asi deset. Pro mě ale v tomto úseku nastal šok. Na výjezdu z města byla cesta čerstvě opravená směsí asfaltu a drobného štěrku. Pro galusky jsou tyto úseky pravé utrpení. Tentokrát jsem na to doplatil já. Když se od mého zadního kola ozval zlověstný sykot, myslel jsem, že pro mě pobyt ve skupině končí. Byla to velká díra a nevěřil jsem, že ji tmel v galusce zalepí. Jenže se stal zázrak a tak, i když jsem měl zadní gumu viditelně podhuštěnou, dalo se na ní pokračovat.

Přesto jsem na problém se zadním kolem upozornil svůj doprovod, který na mě čekal na domluveném místě kousek za Rokytnicí, aby byli připravení, kdyby ta záplata v defektu povolila. Věděl jsem, že ve skupině jede s číslem patnáct Slávek Švehla, můj soupeř v kategorii. Za žádnou cenu jsem s ním nechtěl ztratit kontakt.

V začátku stoupání za Zdobnicí se od skupiny odpoutal Adam Valeš z Favoritu a vydal se sám dopředu. Se skupinou to nic nedělalo a tak jsem zůstal také v klidu a hlídal si Slávka. V hlavním stoupání se začalo jet opět ostré tempo, které jsem byl stále ochoten akceptovat. Naopak Slávek už v půlce stoupání evidentně nestačil. Soustředil jsem se pak na serpentinový sjezd, abych byl vepředu a nechytil díru. To se povedlo a do posledního stoupání na Šerlich jsem jel spolu s redukovanou skupinkou. Tady už šlo do tuhého a musel jsem se držet zuby nehty, abych klukům stíhal. Naštěstí síly mě vydržely až nahoru a tak, když se naše teď pouze šestičlenná skupinka zastavila u občerstvení, mohl jsem si vychutnat ukořistěný banán.

V následném sjezdu jsem zaznamenal, že nejsem sám, kdo zápasí s technickým problémem. Petr Zahrádka měl na zadním kole parádní osmu a volnoběžka mu strašně škrčela. Přesto také statečně pokračoval dále (měl prasklý drát ve výpletu a hlavička toho volného drátu mu drnčela zezadu o pastorky). Pod kopcem jsme se zformovali do skupiny a jelo se opět tempo až do dalšího stoupání.

Bylo mě jasné, že jsem z celé skupinky asi nejslabší a že je v podstatě jen otázka času, kdy se budu muset poroučet. Chtěl jsem jen, aby to bylo co nejpozději a nemusel jsem jet moc dlouho sám. Následné tempové stoupání na Komáří vrch se bez problémů držím ve skupině, jede se tempo, ale není to taková vražda jako na Šerlichu. V namotaném sjezdu do Říček si hlavně hlídám čelo, abych nechytil díru a nemusel zbytečně plýtvat silami. V následném stoupání k Haničce čekají moji kluci a dostávám bidon. Mají nachystané náhradní zadní kolo, ale jsem moc rád, že zatím není třeba.

Po sjezdu následuje hned další stoupání k Petrovičkám, držím se ve skupině už jen silou vůle a je mě jasné, že jakmile za to kluci někde vezmou, asi se už neudržím. Ta chvíle pravdy přichází po průjezdu Mladkovem v trochu prudším začátku stoupání hned na výjezdu z města. Můžu si za to taky trochu sám, ten kopec jsem asi podcenil a hned nezachytil zvýšené tempo skupiny. Jak však chytnu pár desítek metrů ztrátu, už to prostě nejde sjet. Na vrcholu stoupání mám asi dvě stě metrů díru.

Smiřuji se s osudem. Do cíle zbývá něco málo přes dvacet kilometrů a jeden mírný kopec. Po rovině na tom nejsem špatně a jsem schopen jet slušné tempo a v kopci se holt musím zatnout. Zajímavé je, že v této situaci mě psychicky pomáhá, i když předjíždím prošité závodníky z krátké trati. Ne, že bych je považoval za soupeře, spíš jen, že člověk ví, že se tady netrápí sám. V samotném závěru dojíždím ve Štítech nějakou větší skupinku z krátké a konečně šplhám závěrečným výšvihem na náměstí do cíle.

Závod vyhrál suverénně Adam VALEŠ z Favoritu Brno, kterému vyšel jeho risk a úspěšně dotáhl svůj sólo únik do vítězného konce. Také díky tomu získal vrchařskou prémii na Šerlichu. Jako druhý dokončil závod Tomáš ČER, který si v závěru poradil se třetím v cíli Michalem KOUBIKEM. Na Petra ZAHRÁDKU sice zbylo nepopulární čtvrté místo, ale myslím, že s technickým hendikepem na zadním kole podal skvělý výkon.

Já jsem dokončil závod v čase 4:50:55 na celkovém sedmém místě. Je to moje první umístění do desítky tady ve Štítech, takže s výsledkem jsem hodně spokojený. Kategorii jsem přesvědčivě vyhrál před druhým Miloslavem ŠVEHLOU a třetím Robertem SÝKOROU. Oběma soupeřům posílám ještě jednou velkou gratulaci!

Přikládám k nahlédnutí oficiální výsledkové listiny: celkové pořadí, podle kategorií. Samozřejmě nezapomínám na svůj záznam z Polaru.

Na stránkách organizátorů závodu je pěkná fotogalerie.

Velké díky za pomoc patří mému doprovodnému týmu ve složení Eda Pospíšil a Pavel Bonta. Kluci, jak je u nich obvyklé, zvládli vše skvěle včetně toho, jak byli duchapřítomní v případě problému se zadním kolem. Sice naštěstí nakonec nebylo třeba jejich zásahu, ale byli na místě a připravení, takže pokud bych potřeboval kolo vyměnit, neztratil bych tolik času, jako při lepení defektu.

Na závěr velký dík pořadatelům závodu. Mají to rok od roku těžší a těžší. Do cesty se jim staví nejen hory byrokratických překážek, ale i tristní stav silnic, které se musí po každé zimě opravovat. Velká poklona a díky, že to nevzdávají!