Rampušák - 21.6.2014 - Štíty

Na letošního Rampušáka jsem se do Štítů docela těšil. Nejen, že se mně v Orlických horách tradičně dařilo v minulosti, ale letos byla částečně obměněna trať a hlavně doplněna o dva těžké kopce v závěru závodu. Počasí slibovalo spíše zataženou oblohu a žádné velké teplo, za to mělo být bez deště. Obojí se nakonec potvrdilo, po ránu bylo kolem 13°C a pofukoval větřík. Během dne se teplota vyšplhala na nějakých 16-17°C a foukal poměrně čerstvý severozápadní vítr.

Jenže v pátek odpoledne, když jsme s Mirkem Miklášem a Edou Pospíšilem přijížděli do Mlýnického dvora, kde jsme jako obvykle nocovali v penzionu U Čápa, to s počasím vypadalo úplně jinak. Od Zábřeha nás potkali dvě silné přeháňky a ještě večer po osmé se přihnala bouřka, která hřměla po okolních kopcích.

Ráno však bylo celkem přijatelné počasí a tak jsem po půl osmé vyjel. Na startu jsem opět potkal staré známé. Především Pavla Kudu, ale také Karla Pragera, který už druhým rokem skvěle jezdí v kategorii padesátníků. Po úvodních slovech pana Rampušáka a hosta závodu Petra Benčíka jsme jako obvykle za zvuků sboru židovských otroků z opery Nabucco vyjeli.

Úvodní pasáž do Rokytnice proběhla bez nějakých problémů, jelo se poklidné tempo proti větru. Stihli jsme i jednu zastávku na malou. Tempo se pozvolna začalo zvyšovat, jak jsme se blížili ke Zdobnici. Závěrečný úsek stoupání na Luisino údolí už byl na krev a já jsem vlál s malým odstupem na chvostu vedoucí skupinky. Malý odlep jsem si pak sjížděl cestou dolů.

V nájezdu do stoupání na Šerlich nás mohlo být tak kolem patnácti. Z počátku se sice jelo slušné tempo, ale stíhal jsem. Na krev se jel poslední kilometr, kdy se začalo závodit o prémii. Opět jsem chytil malou díru, kterou jsem v následujícím klesání bez větších problémů sjel. V rovinatější pasáži se jelo poměrně rychle a občas se i nastupovalo, ale následné stoupání na Komáří vrch se jelo tempově, podle mého gusta. Na vrchol jsme tak dojeli ve čtrnácti lidech a já jsem v pohodě dostal bidon od Pavla.

Věděl jsem, že teď je pro mě životně důležité vydržet se skupinou, nebo s těmi, co z ní odpadnou, alespoň do prvního stoupání na Zlatý potok. Zatím se skupinka držela pohromadě, i když občas se nastupovalo a pokusy o odjetí byly. Nicméně, žádný se nedočkal úspěchu. Já jsem se už v této části do dění na špici nezapojoval. Šetřil jsem síly na závěr. Bylo zřejmé, že si budu možná muset vystačit na posledních desítkách kilometrů sám. Jen jsem si kontroloval, abych nevypadl z háku. Naštěstí skupinka byla dost velká, takže jsem měl vždy dost času naskočit do háku. Také na poslední předávce, kdy jsem dostal poslední bidon od Pavla v brdku za Mladkovem, jsem si následně musel doskočit. Nicméně v Horní Orlici, kde začínal předposlední kopec závodu, jsem se stále držel uvnitř vedoucí skupinky.

Jenže asi v půli stoupání došlo na má slova a začalo se nám to trhat. Nebyl jsem sám, kdo nestačil tempu čela, ale maximálním úsilím se mě podařilo zůstat na dohled, takže do sjezdu jsem najížděl s vedoucí skupinkou necelých sto metrů před sebou. Úzká silnice s hrbatým a rozbitým asfaltem. Nic moc, oči na šťopkách a přitom je třeba jet krev! V půli míjím stojícího Tomáše Čera, který zkoumá něco na zadním kole. Ten má ale pech!

S výjezdem na hlavní silnici začíná konečně zase pěkný asfalt. Jedu na max. a snažím se udržet oční kontakt s vedoucí skupinkou. Daří se a tak do posledního stoupání na sedlo pod Jeřábem (5,5km/330m/6,5%, v nejprudší pasáži mě Polar naměřil stoupání 16%) najíždím stále s odstupem asi sta metrů. Jak se kopec začíná zvedat, opět se rapidně zhoršuje kvalita silnice. Nejhorší strmá úvodní pasáž má asi dva kilometry, ale tady je to spíš na horáka! Takhle hnusný cesty ještě moje nové kolo MAXBIKE neokusilo. Nejprudší pasáže lámu ze sedla na nejlehčí převod a stejně mě zadní kolo občas podkluzuje na šotolině, které je zde mezi dírami a neskutečně hrbatým záplatovaným asfaltem požehnaně. Rychlost kolísá kolem 10km/h!

Konečně! Po neskutečně hnusných dvou kilometrech stoupání začíná nádherná nová asfaltka a stoupání se navíc pokládá do příjemnějšího sklonu. To je úleva! Můžu shodit pár pastorků a rychlost se opět šplhá do příjemnějších poloh. Takový kopec mně vyhovuje a tak poslední necelé čtyři kiláky jedu skvěle tempově. Na sedle dojíždím Lukáše Matulu a ten se na sjezd zavěšuje za mě.

Nádherný sešup, nejhezčí úsek celého závodu! Sice proti větru je třeba stále šlapat, ale je to nádhera. Krásná lesní asfaltka, samá zatáčka, paráda! Tímhle si u mě organizátoři šplhli a smazali nepříjemný pocit z toho strašného úvodního úseku stoupání. S Lukášem za zády dojíždíme v Bílé vodě Dominika Buksu.  Zůstal vzadu, protože měl ve stoupání defekt a dostal náhradní kolo od svého týmového kolegy, kterého jsem dole míjel, když čekal na jejich auto.

Najíždíme na hlavní silnici směrem k Červené vodě. Zezadu se k nám ještě docvakl Martin Kouřil, který byl ve stoupání kousek za mnou. Jsme ve čtyřech a můžeme si odstřídat. Pro mě to vypadá výborně. Na hrotu se ale neflákám a tahám dlouhé špice. Poslední úsek kolem Březné jsem odtáhl solidárně sám, aby si mohli kluci odfrknout a připravit se na spurt, do kterého se všichni tři pustili na metě 200m před páskou. Já jsem si to dojel v poklidu sám. Spurt naší silné čtyřky vyhrál Dominik Buksa.

Obhájil jsem loňské vítězství v kategorii a navíc jsem si skvěle zazávodil! Velká spokojenost! Na těžkých závodech Moravského poháru jsem se parádně rozjezdil a to se mi teď v kopcích vrací. Blahopřeji druhému muži naší kategorie Slávkovi Švehlovi a též třetím Pavlu Petrovi, který v těsném spurtu odsunul na čtvrté místo Pavla Kudu. Celkově závod vyhrál nestárnoucí Jakub Svoboda. Velká gratulace! Smolařem závodu se stal Tomáš Čer, který po technickém problému ve sjezdu do Zlatého potoka, dojel až na 84. místě.

Poděkování posílám také svému doprovodnému týmu, Pavel Bonta a Eda Pospíšil. Zvládli podporu a Eda udělal navíc ještě pár pěkných fotek, které jsem umístil do fotogalerie.

Úcta, obdiv a poděkování organizátorům. V dnešních podmínkách není vůbec jednoduché a samozřejmé, uspořádat takhle velkou a kvalitní akci. I když všude se něco najde, mě letos opravdu hodně potěšila úprava trati. Ještě jednou moc děkuji a doufám, že se jim bude dařit držet vysoký standard i v dalších ročnících. No a nesmím zapomenout poděkovat panu Rampušákovi, že nás pustil do svého hájenství a zařídil i celkem solidní počasí. Děkuji!

Jako obvykle na závěr přikládám výsledkové listiny: celkové pořadí, kategorie V40. Také přikládám svůj záznam z Polaru. Jen se omlouvám, co se týče stupnice nadmořské výšky. Jsem líný před startem kalibrovat nadmořskou výšku, takže stupnice je o cca 220 výškových metrů níže, než byla v reálu nadmořská výška. Zde je ještě odkaz na mapu trati závodu. Nakonec odkaz na fotogalerii Ivo Cygrýda.