Sudety tour 2013 - Teplice n./Metují - výsledky

V neděli devátého června jsem se zúčastnil svého letošního prvního maratonu Sudety tour v Teplicích nad Metují, který jezdím tradičně každý rok od sezóny 2008. V posledních dvou letech je to můj první maraton sezóny, což není úplně optimální stav. Mívám za sebou těžký ultramaraton začátkem května a měsíční pauzu, kdy se snažím kvalitně zregenerovat a něco málo potrénovat. Na to, abych mohl s klidným srdcem nastoupit do takhle těžkého závodu, to však nestačí. Stojím na startovní čáře se soupeři, kteří už více jak měsíc intenzívně závodí, což je pro mě velký hendikep. Přesto mám tento závod rád, především pro skvělou atmosféru a kvalitní startovní pole. Trať je již tradičně hodně náročná a podmínkami připomíná belgické klasiky, na druhou stranu asi jen obtížně lze skousnout název „marathon“, protože parametry trati tomu neodpovídají (155km/3100m). I když to převýšení je na tak krátkou trať úctyhodné.

 Že se jedná o velmi kvalitní a zajímavý závod, je především zásluhou týmu organizátorů v čele s nezničitelným Tomášem Čadou, jim patří velké poděkování a pochvala! Kvalita závodu také přitahuje na start zvučná jména z prostředí profesionálního sportu, jako byla třeba letošní účast Jaroslava Kulhavého, ale i dalších známých jmen. Myslím, že je otázkou, zda je správné a žádoucí, aby docházelo k takovému průniku profesionálního a amatérského sportu. Zatím jsem na toto téma slyšel pouze stesky několika hobíků, ale jinak je ticho po pěšině a tváříme se, jako že tenhle problém neexistuje. Osobně se domnívám, že je to především otázka nenastolené kultury v naší cyklistice, kdy hrají klíčovou roli peníze. Morální a etické problémy se neřeší.

To jsem ale hodně odbočil. Co se týče samotného závodu, počasí vyšlo téměř ideálně. Bylo pěkně teplíčko, ale žádné vedřiny a ani vítr nás moc netrápil. Startovali jsme v devět ráno a hned od začátku se jelo rychle. Mě se dařilo držet se v hlavní skupině až do stoupání na Velké Petrovice, ale v nájezdu do téhle úzké stojky jsem udělal chybu v řazení na malý převodník a spadl mě řetěz. Musel jsem dolů a nahodit jej ručně. Následovala pochopitelně maximální snaha smazat ztrátu na čelo hlavní skupiny. To se mně podařilo jen částečně a skončil jsem ve skupině za ní. Jeli jsme hodně aktivně a v prvním stoupání na Odolov nám pomohl i vlak, který na přejezdu nakrátko zdržel skupinu před námi, stejně se nám ztrátu nepodařilo smazat, ač jsme je měli na dohled.

Ve druhém kole jsem se už necítil moc dobře a začal jsem mít problémy s křečemi, které vyvrcholily v druhém stoupání na Odolov. V nejprudší pasáži jsem skoro nemohl otočit nohama a skupinka mě odjela. Na prémii jsem na ně ztrácel asi třičtvrtě minuty. Dál jsem musel pokračovat sám, a jelikož jsem nevěděl, jaký mám náskok před další skupinou, jel jsem jak o život, co to šlo. V Adršpachu jsem dojel odpadlíka Štěpána Trmatu a pokračovali jsme společně až do Teplic, Štěpán se odpojil až v závěrečném stoupání.

Závod jsem dokončil v čase 4:46:22,7 na celkovém 35. místě. V kategorii jsem obsadil nepopulární čtvrté místo. Naši kategorii vyhrál Bedřich PRŮCHA, druhé místo uhájil Miloslav ŠVEHLA před třetím Pavlem SVOBODOU. Soupeřům blahopřeji ke skvělému výsledku! Mimochodem všichni tři byli ve skupině, která mě odjela na Odolově, a právě tam jsem také přišel o možnost s nimi bojovat o pořadí na bedně.

Poděkování, za podporu a pomoc na trati patří mému bezchybnému doprovodu ve složení Eda Pospíšil a Mirek Mikláš. Kluci moc díky!

Závěrem přikládám oficiální výsledkové listiny: celkové pořadí, podle kategorií. A jako vždy také přikládám svůj záznam z Polaru.

Článek a pěkná fotogalerie z průběhu závodu, je k vidění na stránkách RoadCycling.CZ

Na stejném silničářském serveru je ještě jedna fotogalerie složená z pohledů do pelotonu závodu a dokonce jedna z fotek autora Josefa Vaishara se dostala i pro mou maličkost, konkrétně ze stoupání na Vysokou Srbskou.

P.S. Perlička na závěr. Na zpáteční cestě nás chytla v Kłodsku přívalová bouřka s kroupami a jen tak tak se nám podařilo uniknout z jednosměrky, která se během minuty proměnila v řeku. Otáčeli jsme se za stavu, kdy nám voda sahala do půlky kol. Jedno auto před námi to nezvládlo, zhasly mu světla a zůstalo stát uprostřed proudu. Těm už musela začít voda pronikat zespodu do kabiny. Vylézt se ale nedalo, příšerně hustě pršelo a padaly kroupy velikosti hrášku. Naštěstí nás napadlo vjet po vzoru ostatních pravou stranou auta na zvýšený chodník a tímto způsobem překonat několik zrádných brodů. Pak se nám podařilo dalším broděním přes chodník překonat kruhový objezd a vyjet na kopec, kde jsme přečkali tu hrůzu. Tlak vody byl tak velký, že se voda valila z kanálů nahoru na silnici. Byl to příšerný zážitek a celé se to seběhlo strašně rychle. Zaplať pánbůh, náš řidič Mirek nepodlehl panice a celou situaci zvládl.

Cyklistům snad nemusím připomínat, že kromě starostí o nás jsem se klepal hrůzou, jak ty kroupy přežije kolo na střeše auta. Naštěstí, alespoň po zběžné kontrole doma, jediným problémem byla proseknutá plášťovka na zadním kole.  Za což však nemohla bouřka, ale nějaká díra v silnici, kterých jsem při závodě chytil několik. Protože jsem ji měl preventivně ošetřenou tmelem, udržela tlak a během závodu jsem si defektu ani nevšiml. Díra byla naneštěstí tak velká, že nešla opravit a téměř nová guma letěla do koše. :-((