Ukončení jarní přípravy

Je začátek května a tak by se dalo říct, že to nejtěžší je pro letošek za mou. Kdo někdy zažil martýrium vytrvalecké přípravy mě dá určitě za pravdu. Samotná účast na závodech je vlastně odměnou za stovky hodin tréninku v zimě a na jaře.

Letos mám za sebou zatím nejdelší a nejtěžší přípravu, jakou jsem kdy absolvoval. Hodinové součty jsou v přiložené tabulce. V rámci závěrečné přípravy jsem také zajel první závod, Velikonoční časovku v Hulíně. Ačkoli časovky neumím jezdit a toto byla premiéra, zajel jsem dobrý čas. Před první maratonem jsem tedy optimistou a věřím si.

Na ukázku, jaké trénigy jsem jezdil koncem dubna, přikládám dva záznamy z polaru. Na prvním je záznam z 24.4., druhý den po Velikonoční časovce, který jsem absolvoval cestou na velikonoce k rodičům. Je to moje oblíbená trasa, která vede přes Drahanskou vrchovinu a Svrateckou horkatinu, kolem Vírské přehrady do Hradčan u Tišnova. Zvláště výživná je poslední třetina, kde je několik prudkých a dlouhých stojek. V tu neděli bylo celkem pěkné počasí. Až v závěru jsem těsně minul velkou bouřku, která se valila na Brno. Jen mě trochu pokropila v závěrečných deseti kilometrech. Naproti tomu zpáteční cestu v úterý, kterou jsem jel přes Blansko, jsem absolvoval téměř celou v dešti a mírném protivětru.

Druhý záznam je už z prvního máje, kdy jsem jel směrem na Beskydy přes Hostýnské a Vsetínské vrchy. Počasí ten den nebylo nic moc, naštěstí alespoň nepršelo, ale východní vítr byl studený a nepříjemný. Většina stoupání na Pustevny byla v mlíku, dohlednost pod 20 metrů. Celou cestu nahoru jsem musel mít oči na šťopkách, abych nenabral některého z těch mála turistů, kteří se nedali ani takto špatným počasím odradit. Ve spodní pasáži sjezdu jsem naopak zažil příjemné překvapení, když jsem minul v protisměru trénujícího Jožku Trchalíka. Stačili jsme na sebe jen zamávat. Tímto jej alespoň na dálku zdravím a přeji hodně štěstí ve Slovinsku na DOS RAS Extreme, který startuje už 12.5. Jožko držím Ti palce!