Velká cena SPAC 2021 - 11.-12.9.2021 - Palkovice - výsledky, fotogalerie

15.09.2021 19:02

V sobotu 11.9. nastal ten velký den, začátek etapového závodu Velká cena SPAC 2021 v Palkovicích. Naposled jsem etapový závod jel v roce 2011 v rámci Moravského poháru a na ten letošní v režii Slezského poháru jsem se mimořádně těšil. Absolvovat během dvou dní tři intenzivní etapy je sice mimořádně náročné, ale pro srdcaře je to parádní výzva.

Organizátoři z vedení SPAC ve spolupráci s Cyklistickým oddílem Racing Olešná připravili na letošní ročník tři zkoušky. První byla v sobotu dopoledne individuální časovka na 15km s převýšením 140m. Druhou částí byl odpolední okruhový závod, který vedl okolím Palkovic, pro naší kategorii byl vypsán na tři kola v celkové délce 72km s převýšením 800m. Na nedělní dopoledne byla připravena závěrečná horská etapa v délce 43 km a převýšením 760 m, která končila na Ondřejníku v nadmořské výšce 712 m.n.m.

Na závod mě doprovázel Pavel Bonta. Původně měl jet Mirek Mikláš a s ním jsem byl domluvený, že etapák zvládneme na otočku a nebudeme v místě přespávat. Z Lipníka do Palkovic je to slabá hodina cesty. Jenže pak to Mirek musel z rodinných důvodů odpískat a doprovod zbyl na Pavla. Ten tedy absolvoval během dvou dní na otočku cestu Zlín, Lipník, Palkovice a zpět. Pavle moc díky!

Počasí se na oba dva dny neskutečně vydařilo. Přeháňky ni bouřky se nekonaly a celý víkend bylo příjemně letně. Do úvodní časovky jsem startoval v sobotu ráno v 9:41. To byla jediná komplikace, neboť bylo třeba vstát ráno v pět, abych se stihl na místě prezentovat a před startem pořádně rozjet.

Časovku jsem tedy absolvoval ještě za chladnějších dopoledních teplot. V cíli jsem však měl z jejího průběhu spíše smíšené pocity. Ačkoli jsem chtěl jet hranu, nějak jsem se především v druhé půli, která se jela do kopce ve Staříči, nemohl dostat do tepů. Zpětný pohled na tepový záznam prozrazuje, že v druhé půli jsem se trápil. Výsledková listina potvrdila moje obavy. V kategorii jsem zajel až čtvrtý čas s odstupem 26 vteřin na vítěze etapy Martina Pechu. Nebyla to sice žádná katastrofa, první pětka byla poskládaná po pár vteřinách v půl minutě, ale do odpolední etapy jsem měl o čem přemýšlet.

Do startu druhé etapy zbývali více jak tři hodiny. Rychle jsem pojedl a podařilo se mně i na chvíli si zdřímnout. Snad mě to na odpoledne pomůže. Říká se, že denní spánek bývá posilující. Zbytek čekání na start druhé etapy zaplnili debaty se soupeři. Na etapák přijeli mimo jiné především všichni mí největší rivalové z kategorie: Ivoš Odvárka, Tomáš Galuška a Martin Pecha. Po dlouhé době se ukázal Pavel Kuda, který časovku zajel parádně a byl po první etapě v nejlepší pětce pár vteřin za mnou.

Do druhé etapy jsme startovali ve 14:10 v druhém balíku společně s kategoriemi C a M. Dohromady nás tedy byla na startu skoro třicítka závodníků. V prvním kole se neodehráli žádné dramatické situace, zatím se soupeři jen oťukávali. Já jsem si hlídal především Ivoše a Tomáše. Pokud se vysouvali k čelu, byl jsem jim vždy na dosah. V nájezdu do druhého kola jsem se stále pohyboval blízko čela pelotonu. Přišel začátek stoupání k Myslíku a od čela se odpoutala dvojice z céčka. Uvědomil jsem si, že oba byli v prvním kole aktivní na čele a jede jim to. To by mohl být dobrý únik. Po levé straně jsem se vysunul k čelu pelotonu, kde ale nikdo nezrychloval a náskok dvojice se začal pomalu zvětšovat. Když byly asi padesát metrů před pelotonem, shodil jsem pastorek a rozjel spurt.

Poměrně rychle se mě podařilo sjet asi dvě třetiny jejich náskoku, ale už jsem byl hodně zakyselený a musel si sednout. Zezadu jsem slyšel nějakou divnou ránu. Napadlo mě, že to mohl být pád ve skupině za mnou, ale neměl jsem čas se ohlížet. S očima upřenýma na záda dvojice přede mnou jsem ukrajoval metr za metrem z jejich náskoku a zatím se mě dařilo se přibližovat, i když už to šlo jen hodně pomalu a ztuha. Najeli jsme do závěrečného prudkého stoupání a já jsem měl na dvojici ještě asi patnáct metrů ztrátu. Rychle jsem otočil hlavu dozadu a zkontroloval situaci. Čelo pelotonu bylo asi padesát metrů za námi a nikdo nás už nesjížděl. O to více bylo pro mě důležité docvaknout dvojici přede mnou. S maximálním úsilím se mně to podařilo až těsně před vrcholem stoupání.

V prudkém sjezdu do Kozlovic jsme potkali v našem směru traktor s balíky sena, který bylo třeba předjet. Sice nám naštěstí nejelo nic v protisměru, ale jel jsem na konci a chytil drobný odlep, který jsem si musel na výjezdu z Kozlovic zase sjíždět. Nicméně byl jsem v úniku se dvěma silnými závodníky z céčka, Petrem Zatloukalem a Jardou Kocurkem. Ihned jsem se zapojil do lajny a jeli se ostrý špice. Bylo potřeba udržet náskok a případně ho co nejvíce natáhnout. Po rovině jsem klukům stíhal a doufal jsem, že se s nimi udržím i ve stoupání na Chlebovice. V závěru oba jeli na krev, ale obstál jsem a nezůstal ani o metr vzadu. To bylo dobré znamení do posledního kola. Na začátku třetího okruhu jsem do sebe natlačil poslední gel a doufal, že jejich tempo vydržím co nejdéle.

Stále nám perfektně fungovala spolupráce a na špici jsme se pravidelně střídali. Stoupání na Myslík jsme zvládli společně, stejně jako zbytek okruhu včetně závěrečného stoupání na Chlebovice. V samotném závěru kopce jeli kluci hranu, asi už si zkoušeli navzájem odjet. Ve sjezdu do Palkovic jsme ale byli opět pohromadě. Kluci začali spurtovat v Palkovicích z poslední křižovatky, já jsem dojížděl kousek za nimi.

Teď nebývalo než čekat, jaký odstup jsme si ve finále najeli. Asi tři minuty trvalo, než cílem projela skupinka závodníků, ale byli to mladíci z kategorie M. Ivoš s Tomášem spurtovali až v další skupince, která projela cílem po více jak pěti minutách za námi. To vypadalo velice dobře, před nedělní etapou bych měl mít velmi solidní náskok. Nicméně, v nohou jsem cítil, že jsem si hodně dal a bylo třeba se dostat co nejrychleji domů, dát si pořádnou večeři a vyspat se na zítřek.

Když jsem balil kolo a věci, Pavel mě říká, že do toho pádu, který jsem slyšel za sebou ve druhém kole, se přimotal Martin Pecha. Bohužel jsem měl naspěch a tak jsem s Martinem prohodil na rychlovku jen pár slov. Pochopil jsem, že si líznul o Ivošovo zadní kolo, když se mě pokoušeli stíhat a neustál to. Byl dost podřený, ale především si stěžoval na bolest lokte. Obával se, jestli tam nemá něco zlomené. Byla by to příšerná smůla, a tak jsem doufal, že se jeho obavy nepotvrdí. Musel jsem ale jet a tak jsme se jen rychle rozloučili a my s Pavlem jsme valili domů.

V neděli už nebylo třeba vstávat tak brzo a tak to tolik nebolelo. Nohy vypadali v pořádku, ale to se uvidí až v prvním kopci. Ráno bylo poměrně teplé, na start v deset jsem se tak chystal už v krátkém oblečení. Počasí také vypadalo parádně, občas sice nějaký mráček, ale opět příjemné letní teploty. Deset minut po desáté nás startér po krátké instruktáži vypustil na trať. Nejdříve nás čekal jeden okruh ze včerejška a v úvodu druhého kola odbočka na Metylovice a Frýdlant se závěrečným výšvihem na Ondřejník.

V úvodu se jelo mírné tempo a já jsem byl zabudovaný ve skupině. To se bohužel ukázalo jako chyba, v závěru stoupání na Myslík se začalo zleva nastupovat a já jsem tam byl zavřený. Než jsem se dostal dopředu, už byla odjetá malá skupinka. Chvíli to po rovině vypadalo, že se je pokusíme sjíždět, ale spolupráce moc nefungovala a tak jsem zůstal v pelotonu. Zase tak moc mě to nemrzelo, ze včerejška jsem měl slušnou vatu, stačilo si hlídat Ivoše a Tomáše.

Ve skupině jsem tak zůstal po celý zbytek závodu, občas byli nějaké nástupy, ale žádný neměl dlouhého trvání. Hlavně mladí z kategorie M se několikrát pokusili odjet ve čtyřech, ale spolupráce jim vázla a vždy jsme je dojeli.

V začátku stoupání na Ondřejník jsem se zpočátku držel s Ivošem, jenže v prudkých pasážích asi tři kilometry před cílem, mě začal pomalu odjíždět. Už jsem neměl kde brát, takže jsem jel co to dalo a snažil se neztratit jej z dohledu. V závěrečných kilometrech byl hodně rozdrbaný asfalt plný děr. Na rovných úsecích jsem Ivoše však stále viděl před sebou, poslední pětistovku jsem zabral a ještě předjel jednoho soupeře z jiné kategorie. Nakonec na mně Ivoš v závěrečném stoupání najel 26 vteřin. Třetí se na vrchol vydrápal Pavel Kuda a trochu si spravil chuť, po nepovedené druhé etapě.

Naši kategorii jsem tedy s přehledem vyhrál. Druhé místo patří Ivoši Odvárkovi, třetí příčku obsadil Tomáš Galuška a čtvrtý byl Petr Baran. Všem soupeřům velká gratulace!

Mou radost z vítězství trochu kazí pomyšlení na Martina Pechu, který si bohužel tentokrát vytáhl černého Petra. Jak jsem se odpoledne před vyhlášením dozvěděl, podezření na zlomeninu v lokti se bohužel potvrdilo. Sice to prý nemá v sádře, ale pouze v ortéze, jenže i tak je to nepříjemné a hojení bude dlouhé. Martine, přeji pokud možno co nejrychlejší návrat do sedla!

Dalším smolařem byl Pavel Kuda, který po dobrém začátku v časovce, nezvládl druhou etapu a tím vypadl z boje o bednu. Maličko si to pak spravil třetím místem v závěrečné etapě.

Vždy, když končí tak povedená akce, jako byla z pohledu organizace letošní Velká cena SPAC, vždy mě na závěr mrzí, že neexistují stupně vítězů pro organizátory. Za tu práci, kterou nezištně a ve svém volnu věnují organizování a zabezpečení našich závodů by si také zasloužili poháry. Nejinak tomu bylo i na letošní Velké ceně SPAC v Palkovicích. Velká, opravdu velká poklona všem!

Velké poděkování také dlužíme personálu Restaurace u lyžařského vleku, který se o nás neúnavně oba dva dny staral.

Poděkování Pavlovi za doprovod a fotky. Ačkoli to na něj padlo na poslední chvíli, zvládl to skvěle.

Závěrem souhrn toho nejdůležitějšího:

Dostupné fotogalerie:

 

 

Štítky:

|

Zpět