Zlaté kolo vysočiny 2013, Ruda - výsledky, fotogalerie

Dalším zářezem mé letošní maratonské sezóny byla premiérová účast na maratonu Zlaté kolo vysočiny, který pořádá obec Ruda u Velkého Meziříčí a to již dvanáctým rokem. Úctyhodná tradice! Lákala mě především nejdelší trať o délce přes 200 km a s převýšením více jak 3000 m. Terén Svratecké horkatiny a Žďárských vrchů není pro mě neznámým. Pocházím z Tišnovska a silnice hlavně v okolí Vírské přehrady mám proježděné. Nemohl jsem si tak nevšimnout, že je na trati zařazen i jeden z nejtěžších kopců, které ze svých tréninků znám, a sice Bolešínský strmilovák. Stejně tak mě bylo jasné, že pěkných tempových kopců a kvalitních silnic si moc neužijeme. Spíše to budou prudké stojky a vedlejší cesty s nekvalitním až rozbitým povrchem. To vše se nakonec potvrdilo měrou vrchovatou. Stejně to však byl hezký závod, což podpořilo pěkné cyklistické počasí, které se změnilo na parno až v odpoledních hodinách.

Na trať byl náš balík vypuštěn v sedm ráno a prvních čtyřicet kilometrů se jela vysloveně pohoda. Situace se začala měnit za prvním občerstvením v Kovářové, kde se v prvních stoupáních jelo přece jen tempo, a na čele se vytvořila asi desetičlenná skupina, která už víceméně spolupracovala. V rychlém sledu pak přišly další kopce včetně obávaného Bolešínského strmilováku, kde probíhala další selekce vedoucí skupiny. Ke druhéobčerstvovací stanici na 95km do Trhonic jsme už přijeli jen ve čtyřech. Kluci se zastavili u občerstvení, já jsem využil služby svého doprovodu, který tam na mě čekal.

Naše malá skupinka dobře spolupracovala a tak se jelo slušné tempo. Teď už jsme projížděli územím, kde to až zase tak dobře neznám. Nicméně značení na silnicích bylo tak kvalitní, že takřka nešlo zabloudit. Jenže stejně se nám to povedlo. :-) Ve snaze najít třetí občerstvovačku v Kadově, kterou jsme asi minuli ve sjezdu, jsme pokračovali rovně a než jsme přišli na to, že jedeme špatně, zajeli jsme si asi dva kilometry. Následoval návrat do Kadova, kde jsme se napojili na trať. Horší bylo, že kluci měli už skoro prázdné bidony a do poslední občerstvovačky bylo ještě hodně daleko. Ještě že můj skvělý doprovodný tým čekal na domluveném místě u Pasecké skály. Postarali se nejen o mě ale i o ně, čímž byla situace zachráněna a závod mohl pokračovat.

V prudkém stoupání za Jimramovem začalo jít do tuhého, kluci z Vysočina Cycling utáhli šrouby. Já jsem to zatím ustál, ale přišli jsme o Martina Topinku, pro kterého bylo ostré tempo v prudkém stoupání už moc. Já jsem se zatím držel, ale byla to jen otázka času, protože pár stojek bylo ještě před námi. Do cíle daleko a nechtělo se mě jet o samotě a tak jsem se držel zuby nehty. V lese u Domanínského rybníka na mě čekal doprovod a všichni jsme dostali bidony na poslední úsek. Pak přišly další kopce. Stoupání před Dolní Rožínkou jsme ještě zvládl a na poslední občerstvovačce jsme na chvíli zastavili. Osudným se mě stalo prudké stoupání za Strážkem, kde mě definitivně došlo, a vedoucí dvojice mě odjela.

Nezbylo než se smířit s daným stavem věcí a na zbývajících dvacet kilometrů se kousnout. V protivětru to nebylo snadné, ale výsledný odstup na vítězného Rosťu Krotkého byl v cíli jen 3:16, což myslím není žádná ostuda. Kluci závodili až do samotného závěru, kde osvědčil své zkušenosti Rosťa a porazil Martina Červenku o devět vteřin. Oběma soupeřům patří velká gratulace a především dík za pěkný závod!

Další velké poděkování patří mému hvězdnému doprovodnému týmu ve složení Pavel Bonta, Irena Prokešová a Tomáš Mrázek. Nejen, že zvládli navigaci a vždy byli tam, kde jsem je čekal, ale ještě se jim podařilo udělat pár fotek, z nichž je tato fotogalerie.

Poslední dík patří organizátorům akce, ačkoli měli v závěru problémy se zpracováním výsledků, myslím, že si zaslouží velkou pochvalu. Pořádat takovéto akce není v dnešní době nic jednoduchého a tak si určitě zaslouží naše uznání a podporu. Doufám, že jim nadšení pro věc vydrží i do dalších ročníků. Držím palce!

Zde si můžete prohlédnout oficiální výsledkové listiny: celkové pořadí, pořadí podle kategorií.

Závěrem přikládám svůj záznam z Polaru. Tentokrát poněkud nekompletní, z počátku závodu nefungovalo měření tepu a musel jsem záznam asi na 35 km restartovat.

Pěkná aktualita o závodě je na stránkách Vysočina Cycling.